Navigace
Články
Povídky
Kalendář
Czech Puppy
Domů

Jsem-Pes

Labradoří Experiment (5)


Autor: Socks the Catt
Zdroj: Furrotica Story Archive
Přidáno: 12. 5. 2014

Série: Labradoří Experiment
Díl 1Díl 2Díl 3Díl 4Díl 5

Pán přišel domů z práce. Přestal jsem s domácími pracemi před týdnem, protože jsem nedokázal vzít koště a vysavač do tlapek. Pán tomu rozuměl a nebyl vůbec naštvaný. Říkal, že se věci vyvíjí dobře a že jsem hodný pes, když jsem mu řekl, že už nemůžu doma dělat. Bylo příjemné být tak vychvalovaný. Vždycky jsem rád, když potěším Pána.

Když přišel domů, poplácal mě na hlavě a dal mi signál „K noze“. Poslechl jsem a následoval jsem ho do obývacího pokoje. Nadšeně jsem šel s ním, rád že je doma.

„Sedni,“ řekl. Poslechl jsem. „Rozumíš mi, Aspene?“ Přikývl jsem a zaslechl známky na obojku, jak zazvonili. „Hodný pes.“ Položil mi ruku na čelo. „Vrať se Bradley.“

Najednou se mi do mysli v jednom velkém návalu vrátilo mnoho věcí. Kdybych neseděl na podlaze, nejspíše bych upadl. Opřel jsem se o ruce… odkud se mi vrátili moje ruce? Cítil jsem se nepříjemně, jako by nic nebylo správně. Kožené packy na rukou byly příjemné, a kukla, kožený oblek, všechno to bylo správně, ale cítil jsem se jako osoba. To nebylo správně. Chvíli mi trvalo, než jsem si to všechno přebral a podíval se na doktora Hatherse.

„Omlouvám se za to,“ řekl. „Ale musíš být zase svým starým já, alespoň na toto jedno rozhodnutí. Vrátím tě zpět do Aspena, ale nejdřív si musíme o něčem promluvit.“ Přikývl jsem, pořád zmatený.

„Koupil jsem ti letenky do Kalifornie. Máme tam zařízení, kde z tebe udělají psa, kterým, jak oba víme, ve své duši jsi. Ale musím ti dát ještě jednu příležitost vycouvat. Ta procedura je velmi zásadní a, jakmile ji podstoupíš, nebudeš se už moci vrátit zpět do lidské podoby.“ Otevřel jsem pusu, ale zvedl prst, aby mě umlčel. „Počkej. Také tím zničíme hodně z osobnosti Bradleyho a budeš jenom Aspen, nebo jaké ti tvůj Pán dá jméno. Už nebudeš nikdy člověk.“

Nechal mě to vstřebat, ale pak pokračoval. „Pamatuješ si posledních devět měsíců?“ Přikývl jsem. Pamatoval jsem si všechno. Opravdu to bylo už devět měsíců? „Dám ti tedy poslední šanci si to rozmyslet. Chci, abys tu seděl a přemýšlel o tom. Nemáš žádné ultimátum na odpověď, ale v tuto chvíli jsou možnosti teď zcela dál nebo zcela ven.

Doktor Hathers mě jemně hladil po uších na mém koženém obleku, zatímco hovořil. „Co jsem s tebou dokázal, byl velký úspěch. Chtěl jsem stvořit chytrého psa a ty jsi mi dokázal, že to jde provést. Ať se rozhodneš jakkoliv, už jsi pro mě úspěchem. Chtěl bych, abys zůstal v programu a stal se celým psem. Věřím, že jsem pro tebe našel správného Pána. Ale rozhodnutí je na tobě. Budu v pracovně, než se rozhodneš.

S tím se doktor Hathers zvedl a šel do své pracovny, nechávaje mě s mými myšlenkami.


Doktorovy poznámky:

V souladu s pravidly jsem dal subjektu Aspenovi poslední šanci vycouvat. Dělal jsem to velmi nerad, protože jeho výcvik z něj udělal takového nádherného psa, že bych musel pracovat velmi tvrdě, abych ho vrátil do původního stavu. Jak jsem mu rozkázal, Aspen přemýšlel o možnostech několik hodin. Nakonec ale přišel za mnou do pracovny a řekl, že jde do toho.


„Jsem pes,“ řekl jsem mu. „I když jsem Bradley, vím, že jsem pes. Byl jsem jím, než jsem k vám přišel. Jsem jím teď. Nic to nemůže změnit, Pane.“ Klekl jsem si před jeho stůl a vzhlédl k němu. Cítil jsem, že se mi chce brečet. Cítil jsem se tak dobře a šťastně, že jsem se tak rozhodl. „Uděláte ze mě psa navždy, Pane? Prosím?“

„Hodný hoch,“ položil mi doktor Hathers na čelo jako předtím. „Vrať se. Aspene“ A vichřice se vrátila, ale cítil jsem, že se vracím do více přirozeného stavu. Ruce se opět změnily na tlapy, vrátilo se mi propojení s mým ocasem a cítil jsem se šťastný, když jsem zahlédl Pána za stolem.


Doktorovy poznámky:

Aspen a já jsme letěli do Kalifornského zařízení. Přivedl jsem Aspena částečně zpět do lidské formy, abych se ujistil, že projde letištěm bez problémů. Jakmile jsme ale v Kalifornii nastoupili do limuzíny, uvedl jsem Aspena do hluboké hypnózy a začal očišťování jeho mysli od lidskosti a lidské minulosti. Také jsem na jeho obojek připnul známku s číslem „429. Byl jsem nadšený, že jsme se dostali až do tohoto bodu, a těšil jsem se na další vývoj.


„Ano, Pane,“ řekl jsem.

„Hodný pes,“ řekl Pán. „Řekni mi, co jsi udělal.“

„Do lidské krabice jsem uložil vzpomínky Bradleyho,“ řekl jsem tiše. „Je tam moje rodina, moje lidské chyby a mnoho špatných vzpomínek.“

„A co je na místě, kde byly tyto věci předtím?“ zeptal se Pán.

„Pes,“ řekl jsem. „Otevřel jsem psí krabici a vyndal všechno ven. Krabice zmizela a zůstaly po ní psí vzpomínky Aspena.“

„Hodný pes,“ řekl Pán. „Chci, abys tu lidskou krabici nějaký čas hlídal, Aspene.“ Přikývl jsem. „Řekni mi, co jsi?“

„Pes, Pane,“ řekl jsem.

„Hodný pes. Teď ti řeknu, co musíš udělat s tou krabicí, Aspene.“


Doktorovy poznámky:

Zapsal jsem Aspena do zařízení na první sérii vyšetření a odebrání vzorů. Když jsem tam byl, tak už započali první genetické ošetření. Zůstal jsem s Aspenem asi týden, zatímco se jeho reprodukční orgány měnili díky agresivní genetické terapii. Trvalo to skoro celý týden, ale jeho pytlík s varlaty nakonec změnil barvu z lidské masové na krásně koženě psí hnědou a spolu s tím i změnily svou velikost. Když jsme si byli jisti, že už má pouze psí sperma ve svých varlatech, bylo rozhodnuto zcela zničit stopy jeho lidského původu. Bylo mou povinností, jako jeho veterináře, to provést.


Pán otevřel dveře do mého pokoje. Byl jsem šťastný, že ho vidím, protože mi říkal, že po asi týdnu bude muset odjet domů. Pevně mě objal, jako by mi něco chtěl říct. Důvěřoval jsem svému veterináři, že se mnou bude jednat správně.

„Sedni,“ řekl. Poslechl jsem. Klekl si vedle mě a začal mi třít psí péro. „Udělám teď něco, co tě možná trochu vyděsí, Aspene. Ale neboj se.“ Přikývl jsem, zatímco mi pomáhal zvednout můj ocas. Jestli mě bude jen honit, jak to může být děsivé? Honil mě do plné erekce a já cítil, že prsty sevřel můj uzel jako tolikrát předtím. Zavřel jsem oči a užíval si to.

„Žádné vytí, hochu,“ řekl a dál mě honil. „Ale chci, abys pro mě vystříkl. Uděláš to, hochu?“ Rychle jsem přikývl, cítíc že už se to blíží. „Stříkej, Aspene!“ Honil mě rychleji, používaje své prsty způsobem, který uměl jen on. Pán mě uměl vyhonit tak rychle! Cítil jsem, že se mé zadní nohy napínají a že se mé koule stahují. Dorážel jsem na jeho ruku čím dál tím tvrději.

„Mohu, Pane?“ poprosil jsem mezi přírazy.

„Ano, Aspene.“ A já ucítil, že první výstřik unikl ze mě ven. „Znič tu krabici, Aspene.“ A když ze mě vyšla další dávka, cosi v mé hlavě se otřáslo. Otevřel jsem doširoka oči, jak jsem cítil, že mě něco opouští. Třetí ejakulace mnou projela a ten pocit byl pryč. Když jsem se vzpamatoval z masivního orgasmu, cítil jsem se na duši lehčí. Dosedl jsem zpět na zadek, předními packami svíraje podlahu a těžce jsem oddechoval. Podíval jsem se na Pána, vypadal smutně a ustaraně.

„Děkuji, Pane!“ řekl jsem. Bylo správné poděkovat Pánům a Alfám za jejich dobrotu.

„Bradley?“ zeptal se Pán. „Víš, kdo je Bradley?“

Pořád jsem oddechoval, ale pohlédl jsem na něj a pak kolem. „Ne, Pane“ řekl jsem. Jméno pro mne bylo naprosto cizí. Nevěděl jsem, o kom mluví. „Kdo je Bradley?“

„Nikdo, Aspene. Vůbec nikdo,“ řekl.


Doktorovy poznámky:

Vždycky mě trochu škubne u srdce, když ničím lidskou duši. Aspoň že Aspen pořád bude mít své vědomosti. Musel jsem pár hodin poté odjet. Jsem si ale jistý, že je v dobrých rukou. Pořád je můj pacient a zodpovědnost. Začnu nyní hledat v klubu vhodného Pána.

Během dalších pár měsíců pomůže chemická terapie změkčit jeho kosti natolik, aby se dali ohnout pomocí dlah. Například jako pes pro venkovní aktivity, Aspenovi tlapy budou dost velké, aby mohl běhat v lese bez nebezpečí přepadnutí. Protože bude proces hodně dlouhý, budu Aspenovu terapii kontrolovat jen po telefonu.


Potkal jsem během celé doby tolik milých lidí, co tady v tom za… zaří… místě pracovali. Muž, se kterým pořád mluvím, se jmenuje Franklin, ale mám mu říkat Frank. Frank čistí můj kotec, drbe mě, krmí mě a mluví se mnou. Je tak milý. Mluvili jsme o mnoha věcech. Rád loví vysokou a bažanty. Řekl jsem mu, že já taky a tak o tom pořád mluvíme.

Frank mě taky často vodí do laboratoře. Jednou mi sundal mojí vnější koženou kůži a už mi ji nevrátil. A jak šel čas, udělal nějaké změny. Jednoho dne mi povolil trochu obojek, jindy mi ho zase přitáhl. Frank je někdo, komu mohu věřit, stejně jako mému veterináři, ale není to můj veterinář.

Věci se dějí podle určité rutiny. Chodím ven, ale ne že bych chodil pryč, jen ven se proběhnout a zpět do kotce. Myslím, že každý den nebo ob den mě Frank bere do laboratoře, kde dostanu injekci. Někdy mi packy omotají koženými packami, někdy mi dají celé přední tlapy do rukávů, které mě hodně stahují. Ale pak mi je sundají a je pro mě snaží s Frankem chodit běhat.

Jednoho dne mi zavázali hlavu do těsné kožené kukly. Viděl jsem skrz díry na oči a mohl jsem pohybovat čelistí v díře, ale zavázali mi ji tak těsně, že mi opravdu tvrdě tlačila na obličej. Kukla mi zůstala opravdu hodně dlouho. Zjistil jsem, že se mi líbí, když mi ji Frank utahuje. Vždy jsem mu chtěl poděkovat a někdy jsem mu i olízl ruku. V jednom momentu slabosti jsem prosil Franka, aby mě nechal vykouřit mu penis jako poděkování. Frank se usmál a poplácal mě a řekl mi, že jsem hodný pes, když jsem to nabídl, ale že tu pracuje, a proto mi to nesmí dovolit. Když mě pak příště navštívil, dal mi gumové dildo, které jsem mohl cucat a hrát si s tím jako se žvýkací hračkou, a bylo to krásné.

Uběhlo několik dnů, netuším kolik, ale na tom nezáleží. Frank přišel a řekl mi, že je čas na větší operaci. Šel jsem s ním chodbou a nakonec vyskočil na stůl na břicho. Podrbal mě na boku a popřál mi hodně štěstí. Pustili mi nějaký plyn a já usnul.

Vzbudil jsem se se zadkem a zadními nohami jako v ohni a divným pocitem uvnitř. Hodně jsem kňučel a Frank přišel s nějakou další osobou a dal mi něco do kapačky. Potom jsem se cítil lépe, Frank byl na mě tak hodný.


Doktorovy poznámky:

Po šesti měsících jsem letěl do zařízení zkontrolovat Aspena osobně. Zotavoval se ze závěrečné operace a bylo mu už dostatečně dobře, abych ho mohl vidět. Jeho tabulky visely na dveřích, uvádějíc jej pouze jako pacienta 429. Prohlédl jsem si ho přes jednosměrné sklo. Jeho ocas byl na místě a slabě se vrtěl. Jeho packy i zadní tlapy byly plně zformované a v plné velikosti odpovídající plemenu Vizsly. Vypadal zdravě, ale pořád neměl žádnou srst. Také měl pořád svírající kuklu, která měla jeho lebku zmenšit a zakulatit a také přesunout jeho uši na vršek hlavy. Také měl na packách konečné formy k vytvarování. Vzhledově byl pes bez chlupů a čumáku. O to bude brzo postaráno, ale chtěl jsem vidět, jak na tom Aspen je.


Ležel jsem v posteli, když se otevřely dveře. Myslel jsem, že to bude Frank, aby mi dal nažrat, ale ucítil jsem tu vůni a rychle vystrčil hlavu.

„Pane!“ vykřikl jsem. Cítil jsem, jak můj ocas naráží do kraje postele, zatímco ke mně Pán šel, aby mě jemně objal. Šťastně jsem mu olízl tvář. „Je báječné Vás zase vidět, Pane!“

„Také tě rád vidím, Aspene,“ řekl můj veterinář. „Cítíš se lépe?“

„Ano, Pane,“ řekl jsem. „Brzy se dostanu z postele a budu připraven jít. Frank říkal, že až bude můj čumák vypadat správně, budu připravený poznat svého Pána!“

Pán se usmál a podrbal mě na hlavě. „Ano, to budeš, hochu,“ řekl. Jak mě drbal, cítil jsem se trochu nadržený, ale snažil jsem se to skrýt zadní tlapou. Nemyslím, že to viděl. Mluvili jsme o všem možném. Pořád se mě ptal na toho Bradleyho, ale vůbec jsem nechápal, kdo to je. Nikdo z toho místa se nejmenoval Bradley nebo Brad. Možná mě jenom zkoušel, jestli dávám pozor. Někdy mě takové věci mátly.

Mluvili jsme s Pánem i o dalších věcech. Říkal mi, že brzo nastane lovecký sezóna vysoké. Ztratil jsem pojem o čase a sezónách, ale bylo to pravděpodobné. Ptal jsem se ho na stopy po vysoké, které jsme předtím našli v jeho lese, a také o pohybech na jeho pozemcích. Jen se usmíval a hladil mě, zatímco jsem mluvil.

„Myslíte, že Vám budu moci pomoct, Pane? Nemůžu se dočkat, až půjdeme lovit!“

„Uvidíme, Aspene,“ řekl Pán. „S trochou štěstí budeš schopný lovit už tuto sezónu.“ Byl jsem nadšený, jen jsem na to pomyslel. Chtěl jsem ho obejmout packami, ale cítil jsem se slabý jako štěně. Jenom mě hladil a říkal mi, že jsem hodný hoch, hodný pes. Bylo to příjemné.

Pán později toho dne odjel, ale já se cítil, že můžu vstát a něco honit. Rád jsem Pána viděl a věděl jsem, že už to nebude dlouho trvat, než poznám svého budoucího Pána, ať to bude kdokoliv.


Doktorovy poznámky:

Po návštěvě Aspena jsem věděl, že jeho změna postupuje správně podle plánu. Ptal jsem se ho na hodně věcí ohledně přírody a zákonu. Vše si pamatoval. Také si vůbec nepamatoval Bradleyho. Vše se dařilo, aspoň co jsem mohl zkontrolovat.

Mluvil jsem s Franklinem, zatímco jsem tam byl, a mám z Aspenovy proměny dobrý pocit. Franklin je už dlouhý čas členem klubu, ale nemůže Aspena adoptovat. Říkal mi, že by rád, protože oba mají rádi lov. Říkal ale, že by rád šel někdy lovit s Aspenem, až ho někdo adoptuje. Prý bude radost jít lovit se „super chytrým“ psem, jako je Aspen. Frank také říkal, že bylo zprvu divné mluvit s Aspenem jako se člověkem, i když byl pes, ale že si zvykl a Aspen pak byl dobrým společníkem.

Také jsem si dobře prohlédl umělou kost v penisu, kterou mu voperovali, a musím poblahopřát chirurgům. Má teď moc pěkně tvarovaný uzel a velmi přirozeně vypadající pouzdro. Od teď ho budu kontrolovat pravidelněji.


Frank byl opravdu výborným pomocníkem. Díky němu jsem si zvykl na nové běhy a packy a hrál se mnou aportování. Měl jsem rád chuť těch větví, které nacházel. Teď už více vrtím ocasem a moc se těším, až konečně budu s Pánem. Frank také nevěděl, kdo do bude. „Vzal bych si tě sám, Aspene,“ řekl mi jednou na poli. „Ale nemůžu si dovolit krmit tě.“ Rozuměl jsem tomu, psi jsou velká zodpovědnost. A věděl jsem, že budu budoucímu Pánovi velmi vděčný, že se mě ujme.

Poslední dobou bylo snazší jíst z misky. Frank říkal, že je to díky mému čumáku, ale nebyl jsem si jistý. Také mě začalo všude svědit, ale Frank říkal, že to za pár dní odezní. Nikdy se nemýlil. Vážně mi chutná to nové žrádlo, co mi dávají. Je moc chutné, vždy sním všechno.


Poznámky pečovatele, Kalifornské zařízení - Pečovatel 87, Franklin M. Burges

Už to byly skoro dva roky, co přišel Aspen do zařízení. Zítra po vyšetření bude poslán domů do péče doktora Hatherse. Toto bude můj poslední záznam o pacientovi 429 – Aspenovi.

Aspenova fyzická proměna je úspěch. Jeho fyzické tělo je celkově odpovídá evropskému plemenu Vizsla. Je pokryto hnědou krátkou srstí, má dobře vyvinutý ocas, tmavší čumák a jeho ušní chrupavky nyní stojí zpříma nahoru na hlavě. Jeho varlata produkují psí sperma a také psí testosterony. Bez použití rentgenu nebo invazivního zkoumání není možné Aspena odlišit od běžného příslušníka tohoto plemene a může být použít i na připouštění, pokud považován za vhodného.

Jeho mentální stav je mnohem snazší posoudit než jiné psy-hochy, které jsme tu měli, neboť Aspen je první, který nám může přímo říct, jak se cítí. Menší varování pro kohokoliv, kdo ho bude vlastnit – zprvu Vám bude připadat velmi nezvyklé, že může pes mluvit. Ale zvyknete si a po čase vám to přijde naprosto normální, jako mluvit s kamarádem.

Aspenova povaha se vyvíjí velmi dobře. Jeho „fáze dva“ a „fáze tři“ přeprogramování se ujaly velmi silně. Zjistil jsem, že mi cituje pasáže o loajalitě a poslušnosti, aniž by o nich přemýšlel, a myslí je zcela vážně. Také mi několikrát nabídl orální sex, takže jeho sexuální výcvik je také silně zakořeněn.

Velmi důležité je také Aspenova oddanost všem, kterým říká „Alfové“ z klubu. Choval se ke mně i ostatním ze zařízení s velkým respektem a vděčností. Zdá se, že mnohem více si cení pochval než žrádla a stejně dobře reaguje na pochvaly ve formě drbání a tulení. Když má volno, rád si hraje drsně, ale na příkaz se okamžitě zklidní. Při jednom zápasení náhodně kousl jednoho z ošetřovatelů. Nejen že se velmi omlouval, ale také se nabídl k potrestání. Neměli jsme to srdce potrestat ho, ale naučil se tehdy více o povolených hranicích.

Aspenova znalost lovu je neuvěřitelná. Bylo to pro mě dobrá zkušenost jenom s ním mluvit ty poslední dva roky o lovení vysoké a kachen. Jako zábavu pro oba jsem s ním dělal základní trénink s pannami vodních ptáků. Zjistil jsem, že má jemná ústa a dobře poslouchá na aport a přines pomocí píšťalky i hlasu. V některých případech ani nepotřeboval pobídnout, aby našel návnadu. Bude z něj výborný lovecký pes.

Má jediná prosba je, abych mohl zůstat v kontaktu s Aspenem. Považuji ho za přítele a rád bych někdy šel lovit s ním a jeho vlastníkem. Lituji správce parku, který se pokusí doběhnout jeho majitele. Aspen dokáže přehádat kohokoliv díky své rozsáhlé znalosti zákonů o lovení.

Čekaje na zítřejší konečnou zkoušku Aspena, doufám, že bude dalším úspěšným případem, který od nás odejde. Ke složce připojuji kompletní seznam příkazů, na které Aspen reaguje. Je potřeba věnovat pozornost poslednímu tuctu příkazů, neboť nejsou u obvyklých pacientů běžné. „Nemluv,“ například omezí Aspena pouze na štěkání, kňourání a jiné psí zvuky.

Byl jsem požádán, abych dal nějaká doporučení pro Aspenova vlastníka. Měl by být rozhodně přírodní typ – lovec nebo turista nebo kempista, který je dobře informovaný o přežití v přírodě. Aspen se ukázal být výborným společníkem pro dlouhé procházky lesem, jakmile si na vlastníka zvykne. Aspenův vlastník by měl být dominantní, ale ne panovačný vůči Aspenovi, neboť reaguje na pozitivní směrování lépe než na negativní. Aspen se bude snažit vrátit to naplno svému Pánovi a bude poslouchat příkazy i dodržovat pravidla. Také osobně doporučuji používat hodně dotýkání a chválení spíše než pamlsky jako odměnu za dobré chování. Aspen je rychle učí a kteréhokoliv Pána z klubu udělá šťastného.

Konec zprávy.


Frank mi přišel vyčistit kotec. Přinesl s sebou drátěný kartáč a několik dalších věcí. Posadil se ke mně a začal mě vyčesávat. Bylo tak příjemné, když mi kartáčoval srst. Přicvakl mé oblíbené vodítko na obojek a vedl mě do chodby a do jiné místnosti. Když jsem vešel, měl jsem se posadit doprostřed. Rozhlédl jsem se a viděl, že jsem obklopen několika lidmi v doktorských pláštích. Jeden ke mně přistoupil a přiklekl.

„Aspene, musíme ti teď udělat několik vyšetření, než tě propustíme. Rozumíš?“ Přikývl jsem a zaslechl, jak mé známky zacinkali. „Hodný hoch. Dobře, Franku, dělej.“ Frank se mnou provedl sérii příkazů, jak jsme to dělali již mnohokrát předtím. Sedni, k noze, vstaň, pojď, stůj. Pak zkusil „Nemluv“ a „Teď mluv“. Také jsme několikrát chodili sem a tam. Frank mě pokaždé poplácal na boku, že si vedu dobře. Cítil jsem se dobře, že mě tak chválí. Rád jsem poslouchal. Lidé v pláštích se zdáli být spokojení a souhlasně na Franka kývli.

Frank mě vyvedl ven a řekl mi, abych si ulevil. Vyprázdnil jsem svůj měchýř a zkusil ještě víc, ale nemohl jsem. Frank zapískal a já jsem ho následoval do další místnosti, kde jsem vyskočil na stůl. „Tady se rozloučíme, Aspene.“

Mé oči se rozzářily. Věděl jsem, co to znamená. „Můžu teď poznat svého Pána?“

„Správně, hochu,“ řekl Frank, drsně mě drbaje mezi ušima. Cítil jsem, jak mi vypadl jazyk z pusy, zatímco jsem klepal spokojeností nohou. „Možná se už neuvidíme, hochu. Takže to může být sbohem.“ Cítil jsem, jak mi srdce ztuhlo. „Hele, to je dobré, hochu! Jsi bezva pes.“

Sklonil jsem svou hlavu na stranu. „Pak to není sbohem,“ řekl jsem. „Pořádám svého Pána, zda nás můžeš navštívit! Nemusíme si říkat sbohem!“ Frank se zasmál a podrbal mě na hlavě a pod čumákem. Olízl jsem ho a zůstali jsme příteli napořád.

Frank mi sáhl pod krk a něco dělal na mém obojku. Sundal mi známky, které tam byly. Položil je dolu a já se podíval na stříbrnou známku s číslem 429. „To už nebudeš potřebovat. Až potkáš svého Pána, dá ti vlastní známky.“ Cítil jsem, jak mi penis vyrazil z ochlupené pochvy, když to řekl. Frank mi pomohl do bedny a ukázal mi, že tam je vše, co budu potřebovat. Pomohl mi otočit se a podržel mi hlavu v rukou. Políbil mě na vrch hlavy a řekl: „Buď hodný pes, Aspene. Ano?“

Kývl jsem a bylo divné neslyšet cinkat mé známky po tak dlouhé době. „Budu, Franku. Slibuju.“

„Jo, Aspene?“ Otočil jsem hlavu zmateně na stranu. „Nemluv.“ Přikývl jsem, cítíc, jak se hrdlo omezuje jen na psí zvuky. Frank zavřel bednu. Pak jsem byl odvezen někam pryč. Cestoval jsem zpět za Pánem poznat svého nového vlastníka.


Doktorovy poznámky:

Byl jsem nadšený, že dnes zase uvidím Aspena. Jeho fyzická proměna vyšla nádherně. Vyzvedl jsem ho na letišti a dovezl ho domů. Pořád měl ten kožený obojek, který jsem mu dal před dvěma lety. Dal jsem mu navíc obojek proti blechám a klíšťatům, protože jsem ho chtěl pustit do přírody, aby si opět zvykl na vůni lesů.

Udělal jsem mu kompletní prohlídku, abych se ujistil, že je v pořádku. Na noc jsem ho vzal s sebou do domu. Zítra potká svého nového vlastníka.


Pán mě vzal do domů a já spal v té samé místnosti, jako předtím. Moje postel pořád ležela na zemi a bylo příjemné na ní ležet. Ten pach nebyl vlastně můj, ale věděl jsem, že byl můj. Netrápilo mě to, prostě jsem to přijal.

Další den mi Pán donesl nějaké žrádlo a nechal mě proběhnout se po lesích. Nenechal mě běžet daleko, ale dost na to, abych si to užil. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvyknul na všechny ty pachy, a pocity, a výhled, ale všechno jsem to znal. Bylo to tak úžasné! Celou dobu byl Pán poblíž, sledoval mě, ujištoval se, že jsem se neztratil nebo nezaběhl, kam jsem neměl. Každou chvíli zapískal a já se k němu vracel. Bylo to zábavné hraní.

O nějaká čas později mě Pán zavedl zpět do domu. Nechtěl jsem, chtěl jsem dál prozkoumávat lesy! Ale Pán mi něco slíbil. Sundal mi obojek proti blechám, pak se mi podíval do očí a jen řekl: „Uvolni se, Aspene, a odpočívej.“


Doktorovy poznámky:

Pracoval jsem s Aspenem naposledy před předáním novému Pánovi. Věděl jsem, že jeho nový Pán dorazí do domu ještě ten večer a Aspen potřeboval být připravený na nový obojek a vlastnictví. Všechny jeho potlačované emoce lásky a chtíče byly směřovány do té jedné události, kterou jeho nový vlastník provede.

Také jsem při té příležitosti odstranil poslední klíče k Aspenovo mysli. K této zprávě je připojen klíč pro přístup k Aspenovi v případě mimořádné události jako nečekaném úmrtí vlastníka. Klíč zůstane zapečetěn v archivech, dokud bude Aspen žít. Mimo tento kód už nebudu schopen přistupovat k Aspenovi jako dosud.

Pán Chris se stane novým Pánem Aspena. Je v klubu nový, rád cestuje v přírodě a rád loví a ví, co v tomto psovi získá. Je si vědom, že toto je závazek na celý život a je více než ochotný se jej ujmout. Také souhlasil, že zachová Aspenovo jméno a ponechá mě jako jeho veterináře. Nerad ho vidím odcházet, ale vím, že půjde domů s Pánem, který za něj bude opravdu rád.


Vzbudil jsem se na podlaze Pánova domu. Podíval jsem se na něj, jak mě jemně hladil. „Děkuji, Pane,“ řekl jsem.

„Je mi potěšením, Aspene,“ řekl. „Máme trochu času, měli bychom se najíst, než dorazí.“ Přikývl jsem, i když jsem nevěděl, kdo ON vlastně je. Pán udělal steak a rozřezal polovinu na kostky, abych je mohl sníst. Ať se chystalo cokoliv, muselo to být něco zvláštního, protože žrádlo v podobě pravého masa znamenalo něco dobrého.

Po večeři Pán sklidil věci a vzal mě do vedlejší místnost. Řekl mi, abych zůstal, a já poslechl. Po nějakém čase jsem slyšel, jak se k domu blíží motor auta. Slyšel jsem nějaké zvuky a pak Pána s někým mluvit. Nakonec na mě zapískal a já se vehnal do místnosti.

Když jsem dorazil, Pán mi řekl, abych sednul. „Oči před sebe, Aspene.“ Poslechl jsem. „Hodný pes.“ To potěšilo, rád poslouchám. Poklekl přede mě a sundal mi starý kožený obojek, nechávaje mě s pocitem nahoty, který jsem dlouho necítil. „Propouštím tě ze své péče, Aspene. Tvůj nový Pán si pro tebe přišel.“

Najednou jsem se cítil velmi nervózní. Můj Pán je tady? Měl jsem ho co nevidět poznat! Tolik pocitů, tolik se toho dělo tak rychle! Neodvažoval jsem se poslechnout poslední Pánův příkaz a upíral jsem pohled dopředu na něj. Postavil se a pokynul někomu za mnou. Potom mě obešel, nechávaje mě koukat dopředu do prázdna. Slyšel jsem zpoza sebe praskání kůže a zvuk těžkých bot, jak se ke mně blíží. Cítil jsem kůži hluboko v duši a začal jsem být vzrušený.

Nějaká ruka se dotkla mé hlavy. Slyšel jsem hluboký hlas, rozkazující hlas, který mi přikázal „Vzhlédni, hochu.“ Poslechl jsem, začínaje na jeho botách. Měl na sobě modré džíny zastrčené úhledně do páru nablískaných kožených elektrikářských bot. Na sobě měl bílé těsné tričko pod koženou bundou a motorkářskou čepici. Pohladil mě po hlavě koženými motorkářskými rukavicemi a nos mi naplnila bohatá vůně usně. Cítil jsem, jak mi mysl poskočila, a moje péro vykouklo z pochvy. Měl sportovní postavu a zápach přírody smíchaný s kůži. Tvář měl čistě oholenou a vlasy krátce střižené. V pravé ruce držel červený kožený obojek se známkou. Věděl jsem, že jsou mé oči vykulené, jak si ho prohlížím. „Mluv, Aspene.“

Cítil jsem, jak se mi krk uvolnil. „P- P- Pane?“

Usmál se. Takový krásný úsměv! „Ano, Aspene. Jsem tvůj Pán. Můžeš mi říkat Pán Roy, nebo jenom Pán.“ Klekl ke mně a drsně mě poškrabal za ušima. „Prožijeme spolu hodně zábavy, hochu. Budeme společně šplhat po horách, rybařit, lovit a spoustu dalších věcí, hochu.“ Pohladil mi několikrát krk a cítil jsem, že zvedl ruku, ve které držel obojek. „A tímto tě učiním mým psem.“

Připnul mi temně červený kožený obojek na krk. Když se přezka zapnula, cítil jsem směs nadrženosti, loajality a naprosté podřízenosti a oddanosti k Pánovi. Podíval jsem se Pánovi do očí a cítil k němu nesmírnou lásku. Všechno v mém životě směřovalo k tomuto bodu. Můj život byl teď kompletní. Nyní jsem byl konečně vlastněný pes. Pes s Pánem, kterému budu sloužit!

A vše, na co jsem v té chvíli mohl myslet, bylo „Děkuji Vám, Pane!“ Usmál se a objal mne kolem krku. „Žiju, abych vám sloužil, navždy,“ řekl jsem.

„Hodný pes.“


Doktorovy poznámky:

Necchal jsem Pána Roye o samotě s Aspenem asi hodinu, aby si popovídali. Roy snášel svého nového psa dobře, i když to byl mluvící pes. Roy byl kožeňák, ale také nadšenec do přírody. Říkal mi, že Aspenovi nechá udělat na zakázku kožený postroj, který bude odpovídat jeho otrokovi, kterého už mám doma. Aspenovo pozice bude pod Royem, ale nad otrokem.

Dal jsem Royovi všechny dokumenty k vlastnictví Aspena a poslal jsem je oba domů. Aspenova první kontrola bude za šest měsíců, jak je obvyklé.


Pán mě odvezl k němu domů a celý mi ho ukázal. Představil mě otrokovi Tomovi a řekl nám, že moje pozice bude nad otrokem Tomem, ale oba se zodpovídáme Pánovi Royovi. Otrok Tom nevypadal šťastně, že mě vidí, ale nic neřekl.

Pán mě pak vzal do obývacího pokoje, kde mi připnul vodítko k obojku. „Je čas vyzkoušet, jestli jsi i šikovný teplý pes,“ řekl. „Nemluv.“ Poplácal na svůj klín. „Rozepni mě čumákem, hochu.“

Vyskočil jsem k němu do klína a jazykem a zuby rozepnul jeho džíny. S jemným škubnutím jsem rozepnul zip. Pach Pána mě přemohl a omámil. „Hodný hoch,“ řekl mi Pán. „Teď kuř, hochu. Kuř Pánovu kost.“

Celým svým čumákem jsem Pánovu kost překryl a usilovně ji kouřil, používajíc jazyk k přesouvání ptáka v mé puse. Cítil jsem, jak mi položil ruce za mou hlavu a slintal a kouřil ještě usilovněji. Zanedlouho jsem ucítil jeho pižmo a cítil, že jeho ocas ztvrdl. Jeho prsty mě drsně přidrželi za srst. „Polkni to, hochu! Vezmi všechno Pánovo sperma! Polkni to, pejsku!“ Cítil jsem, jak vystříkl do mé tlapy a já jazykem zachytil veškeré Pánovo sperma v mé puse. Všechno jsem hladově polknul, cítíc jak mě na sobě drží za můj obojek.

Pomalu se uvolnil z mohutného orgasmu a já k němu vzhlédl, zatímco jsem olizoval zbytky Pánova spermatu. „Hodný hoch,“ řekl mi a podrbal mě za ušima.


Vrátil jsem se zpět do veterinářovi ordinace. Pán říkal, že je čas na moji prohlídku. Byl jsem vážně vzrušený, že zase uvidím mého veterináře. Vyskočil jsem na ordinační stůl a lehl si na kovový povrch.

Vrtěl jsem ocasem, když jsem uviděl veterináře přicházet. Byl jsem moc šťastný, že ho vidím. „Ahoj, Aspene! Pane Royi!“ Řekl a pohladil mě. „Jak se vede?“

„Velice dobře!“ řekl Pán. „Mluv.“ Cítil jsem, jak se mi krk uvolnil, ale Pán dál mluvil s veterinářem. „Můj otrok se rozhodl odejít, co jsem Aspena přivezl, ale je to tak lepší. Aspen je lepší společnost, než ten otrok kdy byl a taky moc dobře kouří. Už plánujeme, že pojedeme na sever do hor příští měsíc.“

„Aha?“ řekl veterinář. „Co si o tom myslíš, hochu?“

„Jsem nadšený, Pane!“ řekl jsem. „Pán říkal, budeme lézt v hlubších stopách, aby to bylo při mém prvním výletu jednodušší, ale Pán mne chce zvyknout na delší a těžší cesty. Chystáme se letos také lovit kachny a chci být ve vrcholné formě!“ Vrtěl jsem ocasem nadšený, že můžu mluvit o takové cestě.

„To mi připomíná,“ řekl Pán. „Než půjdeme, chci Aspena přeměřit na postroj pro jeho batoh. Už mám nádobí a další věci a jen potřebuju batoh.“

„To můžeme provést,“ řekl veterinář, zatímco mi kontroloval uši. „Myslím, že bude na cestu připravený.“

„Můžu mít červený batoh, Pane?“ zeptal jsem se. „Aby mi ladil s obojkem?“

Pán se zasmál a podrbal na slabinách. „Občas je trochu marnivý,“ řekl. Veterinář se také zasmál a dokončil moji prohlídku. „A chtěl jsem Vám říct, že má vážně jemný ústa.“ Viděl jsem, jak se na mě veterinář podíval a pohladil můj čenich. Pán ještě mluvil s veterinářem nějakou dobu o klubu a přeměřili mě na cestovní batoh. Pán mi řekl, že budeme cestovat, pokud si sám ponesu žrádlo a vodu. Budu si muset zasloužit své žrádlo, říkal. Pán vždy věděl, co je pro mě nejlepší. Samozřejmě jsem souhlasil. Prosil jsem Pána, abych mohl nosit postroj i doma, což mi dovolil. Celou cestu domů jsme o té cestě mluvili.


Doktorovi poznámky:

Pán Roy ukázal, že má na Aspena velmi dobrý vliv. Roy mi říkal, že ještě s Aspenem nesouložil, ale na nadcházející cestě do severních lesů se k tomu chystá. Říkal, že se těší, až uslyší Aspena výt.

Pán Roy slíbil, že mne bude informovat, jak dobrou pomocí Aspen při lovení bude. Vše naznačuje, že Aspen bude výborný lovecký pes, stejně jako zdrojem informací pro Royovu loveckou skupinu. Pokud se to podaří, rád bych se svolením klubu tento experiment zopakoval.

Aspenova povaha se vyvinula krásně. Jeho trénink se dobře vyvedl, neboť poslouchá Royovi příkazy bez zaváhání. Těším se na sledování Aspenových záznamů v dalších letech a budu je předávat.

Ještě poznámka – objevil se další podobný kandidát mimo klub. Tento hoch, jmenuje se Daniel, je submisivní kožeňák s psími sklony. Pozval jsem ho na veterinární kliniku po Aspenově poslední návštěvě a provedl ho intenzivním sezením. Donesl svoji vlastní psí masku a celou noc mě s nadšením kouřil, zamčený v kleci.

Dovolil jsem mu dosáhnout orgasmu. Vrátí se do mé kanceláře příští víkend. Pozvu Pána Roye a Aspena, aby mi ho pomohli cvičit. Pokud se vše dobře vydaří, Aspen může mít na následující roky kamaráda na hraní.