Navigace
Články
Povídky
Kalendář
Czech Puppy
Domů

Jsem-Pes

Konečně psem


Autor: volný - pes
Přidáno: 21. 8. 2011

Jako každé ráno otevřu svůj mail. Nová zpráva od Pana, okamžitě mnou projede mráz vzrušením. Rychle kliknu, abych si přečetl obsah. Čtu pozorně každé slovo: „Tak čokle, už mám kompletně dodělaný dům a už jsem přesvědčil přítele! Čekám tvůj nástup, ihned!“ Okamžitě se mi zastavilo srdce a zůstal jsem jak opařený. Takhle, jak je to napsané, to vypadá, že jde o běžnou akci na pobavení, ale já jsem ihned věděl, že jde o něco jiného a hlavou mi proběhla domluva, která tuhle obyčejnou zprávu mění úplně v jinou situaci. Kdysi jsme si s Pánem řekli, že pokud dostaví dům, stanu se jeho pravým psem! Na každou vteřinu života a bez návratu! Celý můj život by se mohl změnit najednou, tak jak jsem si vždycky přál. Přesto se teď třesu a dalších pět minut koukám na ten mail od Pána. V hlavě se mi míchají stovky myšlenek naráz. Pod lesklými saténovými trenkami se mi začal stavět penis. Ale nejvíce myšlenek směřovalo k tomu, jak co nejrychleji u okolí vyřešit, že odjedu a nebudu je kontaktovat.

Po týdnu mám vše vyřešené. Oznámil jsem, že odjíždím do ciziny a nebudu je moci kontaktovat. Zařídil jsem všechny administrativní věci a chystám se napsat Pánovi, že jsem připravený. Třesu se vzrušením, že skoro ani nemůžu napsat sms. Konečně odesláno: „Kdy a kde mám být, Pane?“ Odpověď přišla skoro hned: „Zítra u nás na autobusové zastávce ve 20:00. Budeš mít jen nejnutnější hadry na sobě, komplet vyholený a v hubě šprcku. co jsem ti minule přivezl po píchaní!“ Celou noc jsem nespal, samozřejmě, a přemýšlel, co to vůbec dělám, jenže mi z toho neustále stálo péro, takže všechny myšlenky překrývala nadrženost a touha být psem. Ráno jsem se komplet vyholil. Trvalo mně to asi dvě hodiny v kuse, ale výsledek byl dokonalý, myslím. Ještě strojkem hlavu a bude to. Už kolem oběda jsem si nachystal oblečení – na svoje dost hubený tělo natahuji pouze látkové kraťasy, nátělník a žabky. Jinak vůbec nic, nemusím Pána naštvat ještě dřív, než vše začne, že nemám jen nejnutnější. V sedm jsem vyrazil.

Ještě v autobusu jsem si nenápadně dal do pusy ten Pánův kondom. Hned potom zastavíme. Vystupuji ven, rozhlídnu se okolo, ale nikoho nevidím. Popojdu a čekám, až autobus odjede. Za ním se mi před očima objevilo Pánovo auto! Stojím bez hnutí, jak když najednou nevím, co dělat. Po chvíli se proberu a jdu k autu. Přes stáhnuté okénko uslyším Pána: „Nasedej dozadu.“ Okamžitě jsem nasedl a vyjeli jsme. Pán najednou ztišil rádio a začal mluvit: „Dobře zmrde, tím, že tu sedíš v autě si potvrdil, že to chceš. Takže teď už není cesta zpět. Staneš se mým psem se vším všudy! Budeš totál na slovo poslouchat jenom MĚ! a mého přítele! Od této chvíle se začneš chovat jako pes, ale hlavně i přemýšlet! Co tě čeká, tě nemusí zajímat, teď si můj majetek a rozhoduji o všem pouze já! Jediné, co ti můžu říci dopředu, je, že teď tě čeká nonstop v kotci do totálního zlomení a podvolení se své pozici! Vidím to tak na týden až čtrnáct dní.“ Dodal a usmál se. Sotva jsem mohl polknout, abych odpověděl aspoň „Ano, Pane.“ Zbytek cesty nepadlo ani slovo a už jsme zajížděli na dvůr domu.

Pán vystoupil a otevřel moje dveře, „Tak polez, ty čubo, dneska jsme doma sami, takže si tě můžu v klidu připravit aspoň.“ Hned jsem vyskočil ven a podle zvyku z lekcí předtím jsem se během vteřiny hned u auta vysvlékl do naha. Pán to uvítal jemným úsměvem. „Azore! Na místo!“ křikl a ukázal směrem k rohu domu, kde pod stříškou stál úplně nový kotec s psí boudou uvnitř. Hned jsem doběhl před kotec, sedl a čekal. Paníček hodil moje hadry zpátky do auta a odešel do domu. Čekal jsem v sedě před kotcem snad dvacet minut, když se Pán konečně objevil. Nesl obrovskou krabici plnou věcí. Začal jsem hned štěkat „Haaaf HAAF HAaaFF!!“ „Drž hubu, svině! Kdo tě má poslouchat!“ okřikl mě Pán, ale viditelně spíš ze srandy, protože mu dělalo radost, že jsem konečně u něj. A začalo velké přestrojení mě na psa.

Jako první jsem dostal kuklu z dost silné kůže, řekl bych, že měla i víc vrstev. Místo otvoru na oči měla jen na každé straně tři maličké dirky. Přes otvor na pusu měla sundavací kryt, ale teď tam byl. Přes to mi Pán připnul silný kožený obojek a zamkl na zámečky. Pak mi promazal díru. I když jsem věděl, proč to dělá, nějak jsem nečekal tu rychlost vražení kolíku s ocasem do díry a zavyl jsem pěkně. Ocasek jsem dostal pro teď krátký s koncem nahoru zvednutý, druhá strana - kolík v díře - byl jen asi 12/3, aby se to dalo vydržet dlouhodobě. „A teď to nejtěžší, tvoje malý psí pero, Azore!“ řekl pán a chystal si řemínky. Je pravda, že jsem měl péro spíš menší, ale dlouhé. Asi už od narození se mnou bylo počítáno jako se psem. Začal mi připínat na péro a koule speciální kožené řemínky. Až za chvíli jsem pochopil podle toho, co jsem cítil, že mají ten význam, že drží koule natažené co nejvíc podél těla až skoro k díře, aby to tvořilo efekt - pokud budu stát na čtyřech, budou mi zezadu vidět koule mezi stehny u těla úplně stejně, jako jsou vidět u psů. Další nová věc pro mě, co měl Páníček, bylo, když mi slabým řetízkem spojil zadek kukly a kořen ocasu v zadku, opět efekt - pokud jsem hýbal hlavou nahoru a dolu, vrtěl jsem zároveň ocáskem. Mělo to ještě efekt, že to dráždilo kolik v díře, ale to jsem ani nevnímal po pár hodinách. Pak už jsem dostal jen packy na ruce a nákoleníky a těsné latexové tričko, ale krátké rukávy i pas.

„Tak myslím, že si naprosto super, Azore!“ pronesl spokojeně Pán a všude zamykal zámečky a ještě jednou kontroloval, jestli vše sedí těsně a tak jak má. Začal jsem knučet a štěkat (i když to moc přes kuklu jako štěkání nevypadalo). V péru jsem měl nahrnutou krev a myslel jsem, že ze mě mrdka poteče půl hodiny v kuse, jak jsem byl vzrušení z toho, že mohu být konečně pes mého nejlepšího Paníčka a majitele. Začal jsem se snažit přes minidirky na oči najít nohy Pána a třít se mu o nohy a rozkrok. Prrááásk! Uzemnilo mě švihnutí koženým vodítkem přes prdel. „Kurva, Azor! Ještě se nehýbej! Snad nečekáš, že ti nechám volně péro. První půlrok budeš mít pás, čubko. Pak až budeš dobrej, jestli budeš, třeba ho mít nebudeš, abych tě mohl připouštět, ale na to máš ještě spousty času!“ Zakňučel jsem, jako že rozumím. Nasadil mi pás cudnosti a poplácal po hlavě. „Sedni!“ Hned jsem přiskočil před něj a poprvé ucítil všechny věcičky, co mám na sobě do každého detailu. Sehl si ke mně a odepnul mi kryt tlamy. FLUS! Dostal jsem do otevřený tlamy flusanec, jaký jsem už dlouho nezažil, co toho bylo. Zpátky mi nasadil kryt přes tlamu. „Tak dovnitř, ty psí píčo!“ ukázal dovnitř kotce. Poslušně jsem hned nalezl dovnitř. Ale zůstal jsem stát hned u vrátek a doufal, že bude Pán u mě ještě. Jenže odpověď byla jasná: „Teď dokud totálně nepovolíš a nepochopíš, že jsi pes a ne člověk. A ne, že si jen na psa hraješ, píčo! A žádné chcaní a sraní, venčit tě samozřejmě budu!“ Dopověděl větu a zároveň s tím odcházel do domu.

Ještě jsem tak dobrých pět minut stál u dvířek a koukal na vchod do domu. Pak jsem pochopil vše, co Pán říkal, v autě i teď tady. Začal jsem se třást opět. Vypadalo to jako zimou, ale bylo léto, takže to bylo vzrušením. Otočil jsem se a vydal se prozkoumat, no spíš co dírky na oči dovolily prozkoumat, svůj kotec a boudu.


Budu strašně rád, pokud mi napíšete, jak se Vám povídka líbila a její komentáře tady na jsem-pes do zprávy a zda mám pokračovat.