Navigace
Články
Povídky
Kalendář
Czech Puppy
Domů

Jsem-Pes

Koňský dril pro psa


Autor: Igy
Přidáno: 24. 8. 2015

Stalo se to jednou poměrně nečekaně v klubu. Svázal jsem jako obvykle pár kluků a nevěděl, co dál dělat. Měl jsem trochu submisivní náladu, ale nevěděl, jak ji ukojit. Tu přišel jeden z těch kluků, co jsem svazoval. Představil se předtím jako Adam.

„Ty jsi taky pejsek, co?“ zeptal se bez obalu a já přitakal. „Já si taky tak rád hraju, ale jsem spíš kůň. Neznáš nějaké jezdce?“

Bohužel jsem žádného neznal. Znám jenom jednoho koně a možná nějakou jezdkyni, ale mezi gayi znám spíš pejsky a páníčky. Nicméně jsme se hezky zakecali a vysvětlil mi, co že má přesně rád. Nepřestával se na mě ale zálibně dívat a já mu to oplácel, jak nejlépe jsem uměl – psíma očima.

„Ty jsi vůbec hezký pejsek. Sice na to tolik nejsem, ale tebe bych si moc rád provedl. Co ty na to?“

„Haf haf,“ odpověděl jsem bez váhání a svezl se ze sedačky na zem do psího sedu.

„No tak dobře,“ řekl zvesela a začal lovit v batohu. Věděl, že nemám s sebou výbavu, tak vyndal svoji – nákoleníky, rukavice, obojek, vodítko. Když jsem to viděl, srdce mi radostí poskočilo a začal jsem se svlékat, dokud jsem na sobě neměl jenom boty. Adam mi podal nákoleníky a rukavice a já si je natáhl. Hned jsem se pak vrátil poslušně do sedu. Hodil jsem po Adamovi ten nejroztomilejší pohled, co jsem byl schopen, a odpovědí mi bylo vášnivé podrbání na hlavě a za krkem.

„Haf,“ řekl jsem Adamovi, jako že jsem připraven. Vzal tedy obojek a připnul mi ho na krk. Trochu jsem se ošil, protože ho zapnul poměrně těsně, ale tak to měl asi rád a na mě nebylo, abych si stěžoval. Pak mi připnul vodítko a znovu mě podrbal.

„Lehni,“ zněl první příkaz a já poslechl. Čekal jsem, že bude příkazů víc, ale Adam ho jen využil, aby sesbíral moje oblečení a další věci a vše hodil do svého batohu. Pak se zvedl a poklepal na nohu, abych k ní sedl. Bylo to na pravé noze, což mi nepřišlo správné – pes má být u levé – tak jsem na okamžik zaváhal. Hbitý jezdecký bičík na pravé půlce mě ale přesvědčil, že tenhle Pán od koní ocení spíše rychlost než přesnost.

Přiskočil jsem tedy k nejbližší, pravé noze a poslušně sedl. Podrbání jsem nedostal, asi mi to trvalo moc dlouho. Místo toho Adam zatáhl za vodítko a vyrazil se mnou po boku do zadní části klubu. Po čtyřech celkem chodit umím, ale Adam vyrazil tak rychle, že jsem měl co dělat, abych mu stačil.

Došli jsme až do malé místnosti asi tři krát čtyři metry, ve které uprostřed visel sling a u zdi byla menší lavice. Tu už jsme dnes použili, tady jsem Adama svazoval, tak mi tady tu službu asi hodlal oplatit. Adam přikázal „Sedni“ a já poslušně hned za dveřmi sedl a čekal. Obešel zkontrolovat místnost a přitom odsunul lavici doprostřed místnosti pod sling.

Vrátil se ke mně, vzal mě nakrátko za vodítko a vyrazil kupředu. Šel jsem vedle něj, i když jsem netušil, kam míří. Vlastně nemířil nikam, na konci místnosti se otočil kolem stěny a tak dál, až jsme celou místnost obkroužili. Měl jsem co dělat, abych mu na čtyřech stačil a Adam si právě to evidentně užíval. Vydal se na druhé kolo snad ještě rychlejším krokem a vzal mě tak na krátko, že jsem se skoro začal dusit. Vyplazoval jsem jazyk a ani jsem to nemusel hrát. Přidal jsem tedy do kroku, abych byl přesně vedle něj a neměl s dýcháním problémy.

Adam to vzal kolem ještě potřetí, počtvrté a popáté. To už mě nevedl tak natěsno, protože jsem tak jako tak za ním zaostával a chtě nechtě jsem se sám dusil. Zato vzal zase jezdecký bičík a občasnými švihy mě popoháněl k rychlejšímu poklusu. Jo, asi mě bral trochu jako koně, ale tak každé zvíře potřebuje občas protáhnout, aby nezlenivělo.

Po pátém kole se konečně zastavil a já si bez příkazu dřepl vedle něj a oddechoval.

„Copak, pejsek je už unavený?“ zeptal se posměšně. „Ale pejsek potřebuje takový dril. Vždyť se podívejte na ty špeky, co mu tam visí.“ Dodal a mírně mě botou podráždil na břichu, které skutečně viselo víc, než bych rád.

Obešel mě a stoupl si nade mě, boky mezi svýma nohama. Chodidla strčil až pode mě, asi abych mu neutekl. Chvíli mě drbal na hlavě, ale pak si začal hrát s bičíkem mezi mými půlkami. Ocásek jsem bohužel neměl, takže jsem neměl čím vrtět. V tu chvíli by měl být stejně spíš splihlý. Páníček prostor dál hladil bičíkem. Pak ho začal mírně naklepávat. A pak postupně přitvrzoval. Za chvilku už to celkem bolelo a já se postavil na čtyři a začal se ošívat a uhýbat.

„Tak koukám, že pejsek si už odpočinul,“ řekl radostně, jako by mu právě o to šlo. „Tak pokračujeme.“

Zase si stoupl vedle mě, vzal mě nakrátko na vodítko a vyrazil do chodby před místností. Chodba spojovala několik hracích místností, šatnu a skladiště, takže byla nějakých patnáct dvacet metrů dlouhá. Celou jsme ji prošli a na konci se mnou Pán udělal krátkou otočku a zastavil se.

„Čekej!“ zněl nekompromisní příkaz, zatímco mi odepínal vodítko. Zůstal jsem tedy stát a přemýšlel, co bude dál. Adam se vydal zpět k místnosti, kde jsme byli, u vstupu se otočil a podíval se na mě. Najednou se plácl rukou po noze a já pochopil. Poklusem jsem k němu doběhl a posadil se vedle něj. Odměnou mi bylo několik ran jezdeckým bičíkem. Asi to nebylo dost rychlé.

Pán mi opět připnul vodítko a vydal se se mnou na druhý konec chodby. Opět jsme se otočili, odepnul mi vodítko a vydal se zpět. U dveří se zastavil a ještě než se úplně otočil, už se pleskl rukou přes stehno. Vyběhl jsem k němu a snažil se být rychlejší než předtím. Asi se to povedlo, ale trochu jsem se mu zamotal u nohou a trvalo, než jsem se správně posadil. Opět jsem dostal několik ran jezdeckým bičíkem.

Do třetice jsem běžel ještě rychleji a vedle nohy jsem obratně zacouval, abych neztrácel čas. Pán mě jen krátce podrbal a šli jsme na další kolo. Zase jsem začínal mít jazyk až na obojku a doufal jsem, že to nebudeme opakovat moc často. Po čtvrté Pán naopak čekal překvapivě dlouho, než mě přivolal, až jsem to skoro prošvihl. Vynahradil jsem to ale rychlostí a dostavil se v dobrý čas. Pán byl spokojený a znovu mě krátce podrbal. Do pětice se Pán překvapivě neotočil vůbec. Vešel do místnosti bez nějakého naznačení. Až po minutě se ozvalo hlasité „Ke mně!“.

Vyrazil jsem, ale trochu jsem zpomalil před místností. Ve vchodu visely gumové žaluzie, kterými jsem prostrčil hlavu, a když jsem uviděl sedět pána na lavici u zdi, rychle jsem k němu doběhl. Posadil jsem se před něj a čekal. Pán mě podrbal a pak se opřel o zeď a roztáhl nohy. Viděl jsem, že jeho jocksy se mírně vzdouvají. Položil jsem si hlavu do jeho klína a začal jocksy opatrně lízat.

„Jak jsi šikovný, pejsku? Myslíš, že ho postavíš?“ zeptal se Pán a pohladil mě na hlavě. Vzal jsem to jako svolení a výzvu a začal jocksy lízat usilovněji, občas i cucat či brát do pusy. Uvnitř se to trochu hýbalo, ale moc to netvrdlo.

Adam mě na chvíli odstrčil, sundal si jocksy a položil je vedle sebe na lavici. Pak mi připnul vodítko, prostrčil si ho mezi nohama a zatáhl ho tak, že jsem musel být hlavou jen pár centimetrů od jeho rozkroku. To mi nijak nevadilo. Hned jsem se vrátil k lízání a po chvíli jsem vzal i Adamův penis do pusy. Začal jsem usilovně kouřit, cucat a sát.

Adam mě nechal několik minut si hrát a evidentně se mu to líbilo. Bohužel jeho péro bylo asi z předešlé akce unavené a nereagovalo, jak bychom oba rádi. Ještě chvíli mě nechal, ať se snažím. Pak se ale opět postavil a odstrčil mě. Hodil jsem po něm smutné psí oči, ale nebylo to nic platné.

„No nekoukej na mě tak,“ řekl hraně přísně. „Měl jsi ho postavit a nepostavil. Musím tě potrestat.“ Řekl a strčil mi do pusy svoje jocksy, které vedle sebral a složil. Pak mě zatáhl zase vodítkem mezi jeho nohama, ale teď mnohem dál, že jsem byl hlavou a rameny nad lavicí. Sedl si na moje ramena a opět vzal do ruky jezdecký bičík.

Začal mě hladit po zadku a mezi půlkama. Nebránil jsem se, zvedl jsem naopak zadek do výšky a rozkročil se, připravený trest přijmout. Pán mi začal sázet na zadek jednu ránu za druhou. Deset na jednu půlku, deset na druhou, pak zas na první, pak na druhou. Ty byly jemné, ale pak začal postupně přitvrzovat a navíc dávat občas tou pružnou částí, která bolí spíš jako rákoska. A hlavně dost často zabloudil mezi půlky. Přestal jsem počítat a zakousl se do jocksů.

Když už jsem nevydržel poslušně stát a začal jsem se vrtět na všechny strany, Pán konečně přestal. Pohladil mě láskyplně po zadku, po zádech a nakonec – když se zvedl – i po hlavě. Stoupl si vedle mě, a nechal mě jít do pohodlného sedu. Zase si přede mně sedl a rozepnul mi obojek na znamení, že výcvik skončil.

I přes tvrdý dril a trest na konci se mi nechtělo ukončovat svou psí roli, zůstal jsem tedy ještě sedět, položil mu hlavu do klína a nechal se pár minut drbat. Pak už jsme ale oba museli vyrazit za jinými povinnostmi, takže jsem se musel odstrojit a obléci. Ještě na rozloučenou ale stačil prohodit, že venčení venku je o moc lepší a měli bychom ho někdy zkusit.