Navigace
Články
Povídky
Kalendář
Czech Puppy
Domů

Jsem-Pes

Můj psí víkend


Autor: Akim von Bohemia
Přidáno: 26. 4. 2013

Série: Soutěž o nej povídku 2013
Akim

Toto je z části složené z reality i smyšlené, ale to nemění nic na tom, že bych nic z toho nechtěl prožít.


Táhlo mi na dvacátý první rok a nikde jsem nemohl najít Pána, který by se mě ujal jako psa. Měsíce plynuly a plynuly a stále nic. Když v tom jsem dostal nápad, že by to mohlo být dobré s druhým psem, i když Pán je Pán! Tudíž by nám nezbylo nic jiného než si role přehazovat. Sice se něco ve mně svíralo při pomyšlení že bych měl dělat i pána, ne že bych to neuměl, to naopak, ale není nad to koukat na svět od voďáku končícím karabinou nežli od oka.

Prohledával jsem servery, až se jednoho krásného dne jeden hafan objevil. Domluvili jsme si datum ne moc blízké ani vzdálené zkrátka jen na to, abych vše stihl připravit. Za dva týdny jsem byl s přípravnými pracemi hotov.

Ten den ještě posílám zprávu psímu kolegovi. Stálo tam: PŘÍŠTÍ VÍKEND PŘIJEĎ ČEKÁ NÁS BOUDA!

A opravdu další víkend jsem pro něj jel na nádraží. Čekal jsem tam asi deset min, než se vlak přikodrcal. Lidé se začali vrhat do vlaku a z něj a já stále neviděl mého psa. Jen co mumraj kolem kolejí ustal, jsem ho spatřil. Byl to takřka pětiletý (34) pes.

Nasedli jsem do automobilu a vyrazili směrem k nákupnímu centru pro psí konzervy. Po nákupu naše cesta směřovala k louce, kde jsme se chtěli původně vyvenčit, ale jaksi jsme oba zapomněli že tál sníh a pršelo, tak si jistě uděláte sami obrázek o tom, jak to na té louce mohlo vypadat.

Nu což, pravili jsme jednoznačně. Budeme muset nějakou dobu s venkovním výcvikem počkat.

Netrvalo to dlouho a ocitli jsme se u mě před domem, který jsem měl zrovna na ten víkend volný. Nebyl tu teď jen můj čtyřnohý pes - nyní tu měl on i já kamaráda. Nechal jsem je se spolu seznámit, zatímco jsem dával žrádlo do tří nerezových misek.

Po nažrání začalo seznamování s okolím a naše měnění na psy. To nám zabralo řekl bych dvacet minut. Následovala společná hra s různými předměty. Ale nemohl jsem si pomoci, stále mi tam chyběl někdo, kdo by mi na obojek připnul vodítko a začal se mnou cvičit. Nezbylo mi nic jiného, než se o tom zmínit druhému psu, zda si nechce zkusit roli pána, po chvíli přemlouvání souhlasil a mě se očička rozzářili jak nikdy dřív. Přibližně po třech hodinách jsme si to vyměnili a já ač nerad byl psovod, ale co bych pro něj neudělal, když on pro mě ano.

Netrvalo dlouho a byl večer a s ním dobrá hovězí konzerva s kousky masa, kterou jsem připravil i na ráno, abych nemusel hned chodit po dvou. Poté jsme mířili do pravé psí boudy, kterou jsem nabídl svému psímu kamarádovi. Ten ji bez námitek přijal a já se svým psem jsem šel spát před boudu. Krásně se nám tam spalo všude - jen psí vůně, ať jsem čichal kamkoli.


Druhý den jsem se probudil docela pozdě, koukl jsem do boudy a vedle sebe a žádného psa jsem nikde neviděl. Měl jsem ale hlad, tak jsem zanechal pátrání a běžel ke svojí misce. Jaké však bylo moje zděšení, když jsem se do ni podíval a byla prázdná. Vlastně byly prázdné všechny tři. Nezbývalo mi nic jiného, než si opatřit z pytle pár granulí.

S plným žaludkem mi to už myslelo o něco lépe, tak jsem začal uvažovat o tom, kde ti moji psi mohou být zalezlí. Nic jiného mě nenapadlo, než že budou v podkroví, kde bylo o něco tepleji. A opravdu byli schovaní za komínem, kde spali, jak zabití.

Nechal jsem je spát a šel si po svých psích touhách a ani pořádně nevím, co prováděli oni po celou tu dobu, co jsem byl pryč. Jen vím, že ten den utekl jak voda a než jsem se nadál byl nejvyšší čas vyrazit, aby nám vlak neukázal jen červená světla.


Řekl bych, že víkend byl prožit skvěle, ale příště už snad i s někým, kdo bude mě a mého psího kamaráda mít na výcvik.