Navigace
Články
Povídky
Kalendář
Czech Puppy
Domů

Jsem-Pes

Pejsek v klubu


Autor: Spec
Přidáno: 10. 4. 2017

Série: Soutěž o nej povídku 2017
RonnyZackyRafanSpec

Tajemné černé dveře s klikou co se nedají otevřít bez zazvonění na zvonek. V šatně nás přivítala pro mě opět nová tvář. Jak by ne, nejezdím bohužel za svým páníčkem moc často, tedy ne, že bych nechtěl, ale škola mě zaměstnává víc, než bych si přál. Koupili jsme si vstup a skříňku, odložili si a šli dolu. Za temnými černými pruhy látky vedou černé schody. Pod schody ve spoře osvětlené místnosti vyzdobené starými industriálními věcičkami doplněné o pár plynových masek jsme si u baru jako vždy objednali něco málo k pití. Páníček prohodil pár slov s jedním z kožených kamarádů, co tu byli už dříve.

„Tak co, nepůjdeš se převlíct?“ zeptal se páníček.

Popadl jsem klíče a běžel nahoru do skříňky. Tam jsem si oblékl černé jocksy, které společně s botami bylo to jediné, co jsem z oblečení potřeboval. Naházel jsem lidské oblečení do skříňky, zamkl ji a utíkal dolu za páníčkem. Před ním jsem položil tašku, vyndal ocásek a lubrikant a šel na záchody. Záchody jsou ještě o patro níž spolu s darkroomem. Voní to tam po mrdce smíšené s desinfekcí, jinak jsou to černé kabinky s obrazovkami s pornem. Na WC jsem si mázl trochu lubrikantu na prst. Jeden vevnitř, druhý vevnitř, ještě dva půjde i ocásek. Párkrát jsem projel a šel i třetí a o chvilku později i čtvrtý. Dneska to trvalo, měl bych víc trénovat. Namazal jsem ocásek, zatlačil. Není to málo 4,5cm pro člověka, co netrénuje. Užší část, širší, ještě širší, trošku to bolí, to znamená, že už tam budeme, a už je tam. Dírka není zvyklá být roztažená, ale ona si zvykne. Zkusil jsem s ním zavrtět. Drží. Šup za páníčkem. Přiběhl jsem ještě po dvou, ale už klekl na čtyři. Páníček dopověděl kožeňákovi myšlenku, otočil se ke mně.

„Všechno v pořádku?“

Přikývl jsem.

Sáhl jsem po nákolenících, jeden, druhý. Páníček vytáhl čumák, nasadil mi ho. Zapl asi tři řemeny. Zatřepal jsem hlavou. Drží. Ještě packy. Nastavil jsem ruku do připravené kožené packy, ve které jako bych neměl prsty.

Tak a konečně jsem pes. Teď nesmím mluvit, teď se konečně můžu chovat přirozeně.

Páníček mi připnul vodítko na obojek, rozešel se a poplácal se po noze. Ale mě se nechtělo, chtělo se mi ho dneska trochu zlobit, tak jsem stál na místě. Když páníček zavolal dvakrát k noze, došel ke mě, dostal jsem dvě pěkné rány na zadek bičíkem. Zakňučel jsem a už se mi chtělo. Došli jsme do větší místnosti, kde se dá trošku běhat a když se k tomu připojí chodba je místa na utahání pejska víc než dost.

„Sedni!“ zavelel páníček.

Pomalu jsem sedl.

„Zůstaň!“

Poodešel na druhou stranu místnosti.

„Ke mě!“

„Ke mě!“ zaznělo znovu rázněji potom, co nebyla vidět žádná reakce.

Napotřetí už jsem se pomalu zvedl, došel k páníčkovi a ulehl před ním.

Následovalo pár ran bičíkem, zakňučel jsem. A sedl si.

„Tak je to lepší.“

Páníček vytáhl plyšový míček. Okamžitě jsem zbystřil. Sledoval jsem ho, jak se mi vznášel před očima a zkoušel ho pusou chytit, ale nikdy jsem to nestihl. Páníček hodil míček, vyrazil jsem po něm, ale neuvědomil jsem si, že mě páníček drží za obojek, a tak když jsem vyrazil, tělo by pokračovalo dál, ale krk zůstal na místě. Odkašlal jsem a zatřepal ušima.

„Přines“ zaznělo z páníčkovo úst a pustil obojek.

Vyrazil jsem přímo za míčkem. Trošku jsem nestihl dobrzdit a tak jsem narazil do zdi. Oklepal jsem se a pomalu strkal míček k páníčkovi.

“Ruffer ruf“ zaštěkal jsem a vrtěl ocáskem, když byl před páníčkem.

Takhle jsme si hráli pěknou chvilku a když jsem byl dost utahanej páníček schoval míček do kapsy, připnul vodítko a šli jsme k baru. Tam jsem dostal i já napít.

Škrabu páníčka packou po kapse, kde má míček. Chci si hrát.

Páníček vyndá míček a zlobí mě s ním zase před čumákem.

„Wrrrr“

Míček letí vzduchem, dopadá na zem, překulí se přes hranu zábradlí a spadá o patro níž k záchodům a darkroomu.

„Hledej“

Vyrážím rychle, na schodech zpomaluji, abych si nerozbil čumák. Pod schody jsem se rozhlédl, ale míček nikde nevidím. Je tu šero.

Při rozhlížení mi pohled uvízl na člověku, co si nasedává na dopravní kužel a tváří se při tom jako, když páníček dal svému kamarádu ochutnat kyselé okurky. Dívám se na něj a natočím hlavu, jak jen to psi dělávají. Je slyšet pravidelné hlasité vzdychání, ale míček nikde. Všiml jsem si, že jeden z těch lidí tam drží můj míček a provokativně s ním mává.

„Wrrrr, ruf ruf ruf“ rozštěkal jsem se, rozběhl se k němu, zakousl se do míčku a vrčel jsem. On ne a ne ho pustit! Přetahujeme se o něj, ale on je silnější, zvedá mě přední packy ze země. Neudržím se a tak jsem se na chvíli pustil, zaštěkal. On mě furt zlobil a tak jsem se mu místo do míčku zakousl do prstů. Zakřičel, pustil míček, já ho sebral a pelášil jsem nahoru.

Rozhlížím se u baru, ale páníček nikde. Popoběhnu za bar ke stolům a posteli. Nikde není, zakňučím. Slyšel to kamarád páníčka, co už znám, podrbal mě za uchem a na něco se zeptal. Zakňučel jsem. Koupil mi pití a dal mi napít. Chtěl mi vzít míček z pusy, ale když jsem zavrčel, pochopil, že to nebude dobrý nápad.

Zoufale jsem běžel do části, kde jsme si hráli. Po cestě jsem sledoval každý obličej, ale žádný nebyl páníčka. Ani tam jde jsme si hráli není, jen nějaká parta fisterů a jeden blonďák se svázanýma rukama za zády, co poslušně kouří svému pánovi. Počkat, vedle je ještě místnost s houpačkou, vzpomenu si. Nakouknu přes visející pláty tvrdé gumy. Poznal jsem jeho kožené kalhoty to je určitě on, už už se rozběhnu k němu, ale když zvednu hlavu dívá se na mě neznámá tvář. Obejdu houpačku, zakňučím, a jdu pomalu k baru se schoulit na místo, kde vždycky lehávám vedle páníčka. Lehnu si, na packu položím hlavu.

Po schodech dolů k baru jsou slyšet další kroky. Zpozorním. Poznávám ty kalhoty, snad to tentokrát nebude někdo jiný. Po dalších pár krocích dolů letím, protože tohle už je páníček. Postavím se na zadní a opřu se o něj, div ho nepovalím. Něco mi povídal, ale já ho nevnímal a užíval si, že jsem ho konečně našel a drbání, které mi tak chybělo. Zbytek večera jsem strávil přitulený k páníčkovo noze a nikam jsem ho nepustil.