Jsem-Pes

Procházka

Přidáno: 24.3.2018
Autor: Bony

Bylo krásné sobotní odpoledne, venku svítilo slunce a bylo bezvětří a já jsem si řekl, že bych mohl vrazit na moji oblíbenou procházku. Šel jsem jako obvykle za naší vesnici, mezi poli, na kterém jezdil traktor se zemědělským nářadím. Chvilku jsem ho pozoroval, jak jezdí sem a tam, ale pak jsem pokračoval dál. Když jsem se blížil ke konci pole, přede mnou jsem uviděl les, do kterého jsem chodil. Šel jsem po úzké lesní cestě a přišel sem na rozcestí, na kterém jsem vždy chodil doleva, protože to byla cesta, která mě zavedla zpět do vesnice. Ale toho dne jsem domu nespěchal a tak jsi řekl, že půjdu projít les i jinou cestou. Po chvíli jsem byl rád, že jsem tak udělal.

Došel jsem na malou mýtinu, odkud šlo sejít k řece. Chvilku jsem tu seděl a užíval jsem si to krásné ticho kolem sebe. Pak jsem šel dál, až jsem uviděl kousek před sebou chatu. Chvilku jsem se u ní zastavil. Bylo vidět, že se o ni někdo stará a to velmi dobře. Chtěl jsem pokračovat dál, ale najednou jsem slyšel, jak někdo za mnou přišel zezadu, a než jsem se stačil otočit, tak mě praštil něčím silným do hlavy. Já upadl na zem a už si nic dál nepamatuji.

Když jsem se probral, zjistil jsem, že kromě obojku a pásu cudnosti na sobě vůbec nic nemám a že jsem zavřený ve velké kleci, ve které byla bouda. Nevěděl jsem, co budu dělat. Snažil jsem se nejdřív otevřít klec, ale bylo to marné. Z druhé strany byl zámek. Najednou jsem slyšel, jak někdo vylézá z boudy. Byla to krásná holka, teda spíš fenka. Na obličeji měla psí masku, na krku obojek, který byl totožný, jako jsem měl já, a ze zadku jí čouhal ocas, kterým vrtěla, když koukala na mě. Štěkla na mne a povídala: „Ahoj, já jsem Lexí, tak tebe Můj Pán chytil na pozemku. Haf, haf“.

Chvilku jsem na ní koukal, ale nevěděl co jí mam na to odpovědět.

„Promiň, to jsem nevěděl, že jsem na soukromém pozemku. Můžeš mně pustit…“

Než jsem mohl cokoliv dopovědět, Lexí pokračovala: „To nemohu a ani nemůžu, jen Můj Pán má klíče od zámku. Musel odjet, ale neboj, za chvilku se vrátí i s Maxem.“

„Tvůj pán? S Maxem?“

„Ano,“ odpověděla Lexí. „Můj Pán není rád, když se mu tu prochází toulaví psi. Myslím, že dostaneš trest od Mého Pána.“

Zase jsem nevěřícně koukal na Lexí a zase jsem se nezmohl na víc než: „Jaký toulavý pes? Trest?“

Lexí pokračovala: „Ano, slyšela jsem, že se Mému Pánovi docela líbíš a že by tě chtěl za svého psa.“ Ta slova mi zůstala v hlavě a znova se opakovala, až mi to vše došlo.

„Měl by sis radši odpočinout, než přijde Můj Pán. To, že se mu líbíš a že tě vzal k sobě domů, neznamená, že na tebe bude hodný. Sama jsem si tím prošla. Haf, haf. Pojď si se mnou lehnout do pelechu.“ A odešla zpět do boudy. Nevěděl jsem, co mám dělat. Měl jsem strach, ale je pravda, že mě i něco vzrušovalo. Šel jsem za ní do boudy. Na zemi byly dvě deky, z nichž na jedné už ležela Lexí. Lehl jsem si na druhou deku. Byla docela zima a to i Lexí. Po chvíli se přitulila ke mně a svým ocasem, co jí lezl zezadu, mě dráždila. Bylo mi u ní moc krásně, až tak, že jsem na chvilku zapomněl, že jsem zavřený v kleci. Po chvíli jsme oba dva usnuli.

Po chvíli se Lexí probudila a začala štěkat. Venku jí někdo štěkot opětoval. Pomyslel jsem, si že to bude asi Max s Pánem. Otevřely se dveře a do místnosti vběhl Max a za ním šel hned Pán. Pán za sebou zamknul dveře, pustil Maxe do jiné místnosti, a pak se vrátil ke kleci, kde jsem byl já a Lexí.

„Ahoj, Lexí. Nezlobil tě ten toulavý pes? Haf, haf.“

„Ne, Můj Pane, je velmi hodný, Můj Pane.“

„To teprve uvidíme, Lexí, jak moc je hodný a poslušný.“ Na chvíli odešel, a když se vrátil, měl v ruce jiný obojek. Sundal mi obojek, co jsem měl na krku, a dal mi ten, co měl v ruce. Nebránil jsem se. Věděl jsem, že by to stejně nemělo cenu, že bych si to možná udělal jen horší.

Pán otevřel klec a řekl, ať jdu ven po čtyřech jako pes. Šel jsem a najednou jsem dostal takovou ránu od obojku, že jsem si až lehl na zem. Pán řekl: „Pokud mě nebudeš poslouchat nebo se mi nebude líbit, co děláš, dostaneš ránu. A věř, že to byla ta nejmenší, co jsi zatím dostal. A teď si stoupni.“

Začal jsem se zvedat ze země a Pán měl připravenou masku psa. Dal mi ji na hlavu a utáhnul ji, aby mi nemohla spadnout. Po chvíli jsem zjistil, že ale tato maska nemá díry na oči, pouze na pusu. Začal jsem se trochu třást. Netušil jsem, co se mnou bude Pán dělat.

„Zvedni tlapy,“ řekl Pán. A tak jsem udělal. Cítil jsem, jak mi Pán nasazuje něco na ruce. Pán si dal záležet a pořádně to utáhnul, až jsem to cítil na zápěstí ruky. „Teď ti nezbývá nic jiného, než mi věřit a důvěřovat. Je ti to jasné, pse?“

Nevěděl jsem, zda mohu říct „Ano“, a tak jsem radši dvakrát štěknul. Pán mě zavedl někam, kde jsem cítil, že je podlaha chladnější. Na zemi byly dlaždičky. Sundal mi pás cudnosti, pustil vodu a dodal u toho: „Teď si tě pořádně umyju, aby ses mi líbil. Mně, Lexí i Maxovi.“

Pán vzal šampon a houbu a celého mě umyl.

„Teď to bude asi trochu nepříjemné,“ řekl. Nevěděl jsem, co mne čeká, a tak jsem se začal trochu třást. Pána to jen potěšilo. A najednou jsem cítil, jak mi něco proniká do análu a ten se mi plní teplou vodou. To se několikrát opakovalo, až Pán usoudil, že jsem dostatečně čistý. Pak mě celého usušil a vedl mne zas úplně někam jinam.

Pán mě zvedl a položil na nějakou desku. „No vidíš, psisko, teď už jsi docela pěkný pes. Ale za to, že ses pohyboval na mém pozemku bez Mého povolení, tě musím potrestat.“

„Omlouvám se, Pane. Nevěděl jsem, že to je Váš pozemek,“ řekl jsem.

„Můj Pane,“ opakoval. „Můj Pane. Dobře, pse, ale stejně tě musím potrestat.“

Dostal jsem dvacet ran rákoskou, a to velmi silných, ale vzrušovalo mně to. Pán si mně na desce otočil a viděl, že můj penis je tvrdý, a tak asi usoudil, že se mi to líbí.

„Tak ono se to psovi líbí. Jen počkej.“ Najednou jsem cítil, jak mi přivázal ruce i nohy. Dále jsem cítil, jak jsem na bradavky dostal kolíčky. Pak pán zavolal Maxe. Slyšel jsem, jak Max přiběhl.

„Vem‘ si ho,“ řekl Pán. Najednou jsem cítil, jak se do mého análu snaží dostat něco velkého. Pomyslel jsem si, že to bude asi penis Maxe. V tu chvíli mě Pán začal honit můj penis. Když se do mě Max dostal, hodně to zabolelo, až jsem zařval bolesti, ale Max nepřestal. Začal ještě víc přirážet a Pán více honit můj penis. Ač mě můj zadek bolel od proniknutí Maxe, tak jsem byl maximálně zrušený a cítil jsem, že nebude dlouho trvat a budu stříkat. Pán věděl, že by k tomu za chvíli došlo, a tak přestal a nechal Maxe dál si užívat. Najednou jsem cítil, jak mě Max zaplňuje horkým spermatem. Vytáhnul ze mě svůj penis a začal mně olizovat mojí díru.

Myslel jsem, že tím jsme skončili, ale v tom Můj Pán řekl, že to ještě není konec. Max odběhnul pryč a já cítil, jak Můj Pán přišel ke mně a začal do mne i on pronikat. Když jsem si myslel, jak má Max velký péro, tak Pán ho měl ještě větší. Znova to zabolelo, když do mne proniknul, ale jak Maxovi, tak i Mému Pánovi to bylo jedno. Věděl, že se hned na to dostaví mé vzrušení. Pán do mě pořád pronikal a začal mě znova honit. Věděl jsem, že za chvíli budu stříkat i já. Můj Pán cítil, že to bude každou chvíli, a tak přirážet víc a znova jsem ucítil, jak se moje díra podruhé plní horkým spermatem. Za chvíli na to jsem stříkal i já. Musel jsem stříkat opravdu hodně. Nikdy v životě jsem ze sebe nedostal tolik spermatu.

Pán ze mě vytáhnul svůj penis a dodal: „Doufám, že se ti to líbilo, Můj Pse.“

„Haf, haf,“ odpověděl jsem mu.

„Budu ti říkat ‚Bax‘. Doufám, že se ti nové jméno líbí, Baxi.“ Znova jsem dvakrát štěknul a Pán odešel pryč.

Po chvíli přiběhla Lexí: „Jak se cítíš, Baxi? Haf, líz, líz?“ A začala mě celého olizovat.

Unaveně odpověděl: „Jsem, Lexí.“

Když mě Lexí důkladně celého olízala, tak mně rozvázala, sundala mi masku a odvedla mne zpět do klece do svého pelechu. Pak si ještě pamatuji, že jsme se párkrát navzájem olízli a pak jsme usnuli vedle sebe.