Série: Soutěž o nej povídku 2017
 Ronny Zacky Rafan Spec

Crrrrr… Procitám a slyším budík. V duchu si říkám „Sklapni sakra!“ a rukou praštím po mobilu, aby ztichnul. Po pěti minutách opět začíná zvonit budík, vypínám ho a otevírám oči. Střešním oknem vidím černající se oblohu, přemýšlím, co že je vlastně za den… Už si vzpomínám, je pátek. Začíná se mi svírat žaludek a začínám být netrpělivý a zároveň nervózní. Ale teď není čas stresovat se, musím vstávat a jít na praxi.

Vstanu, nasadím si CBčko, jdu se nasnídat a pak na praxi. Odpoledne se vracím domů a rychle začínám balit na víkend. „Moc toho nepotřebuju,“ říkám si. Ještě trochu poklízím pokoj, aby rodiče neremcali, a můžu vyrazit na cestu. Ta je zdlouhavá, napřed autobusem do vedlejšího města, kde čekám půl hodiny, pak vlak, který mě odváží o kus dál, kde zase půl hodiny čekám, a potom pokračuju dalším vlakem. Netrvá to dlouho a začíná se blížit stanice, kde má nastoupit pán, jsem z toho nervózní, mám se s ním setkat poprvé.

Už se to blíží, vlak začíná brzdit do stanice a moje srdce začíná bušit čím dál víc. Vlak pomalu dojíždí k peronu a já vycházím z kupé do uličky, abych ho přivítal. Stojím v uličce a netrpělivě pána vyhlížím na nástupišti. Náhle si ho všímám v davu. Vidím, jak se vydává ke dveřím do vagonu, a mně se rozechvívají nohy. Vstupuje do vagonu a snaží se prodrat uličkou mezi lidmi, a když mě vidí, nahazuje úsměv. Pomalu přichází ke mně, říkám mu „Ahoj“, on mi pozdrav opětuje a oba jdeme do kupé. On si trochu zmateně sedá na druhou stranu, ale když přichází další lidi a vidí, že si tady chtějí sednout, tak znova vstává a konečně si sedá ke mně.

Kupé je plné, takže si nemůžeme moc povídat. Cesta nám společně pomalu ubíhá. Pokračuje to ještě asi 3 hodiny, než konečně přijíždíme do stanice, kde budeme přestupovat na poslední spoj. Po věčném čekání konečně nastupujeme do posledního vlaku a jedeme. Cesta se mi zdá nekonečná, jsem netrpělivý a nedočkavě sleduju obrazovku, která ve vlaku ukazuje stanice. Když vlak vyjíždí z předposlední stanice, začínám být opravdu nervózní. Konečně zastavujeme v poslední stanici, vystupujeme a jdeme do nádražní budovy. Po cestě vyhlížíme psa, který na nás už má čekat.

Vcházíme dovnitř a hned ho tam vidíme. Stojí tam a čeká na nás, pes jako hrom, toho opravdu nejde přehlédnout. Vyřizuje nějaký hovor, ale když nás vidí, rychle se ho snaží odbýt. Po chvíli se mu to konečně zadaří a jde se s námi pozdravit. Prohodili jsme pár slov a následujeme ho k autu, kde čeká jeho pán. Nastupujeme a jedeme k nim domů. Po chvíli konečně přijíždíme na místo a vystupujeme z auta. Musím přemýšlet nad tím, kam jsem se to vlastně dostal a co se stane dál. „Přece jsem nejel přes republiku jen tak, tenhle víkend bude určitě výjimečný“ říkám si v duchu.

Následujeme psa ke vchodu, ale zapomněl si klíče, takže musíme počkat na jeho pána, který se zdržel u auta. Netrvá dlouho a přichází k nám, odemyká a všichni pokračujeme do bytu. V šatně nám pes ukazuje svoje pěkné kožené boty. Jeho pán mezitím začal vařit kafe. Sedáme si ke stolu, kde pijeme kafe, a probíráme různé věci. Pán pomalu usíná, tak do sebe lije jedno kafe za druhým, ale stejně to moc nepomáhá. Druhý pán sem tam svého psa pro něco posílá nebo mu něco přikáže a on to splní, přiběhne, jako pes na čtyři a podá to svému pánovi jako hodný pes. Ten ho pochválí. Já jen žasnu, strašně se mi jeho psí chováni líbí a chci to taky umět, proto ho pozorně sleduju. Tak to pokračuje asi hodinu a pes se svým pánem začínají vymýšlet, co budeme dělat.

Pes odešel do vedlejšího pokoje a donesl mi na půjčení nějaké věci. Byl tam čumák, harnesy, packy a ze srandy XL ocásek - ale ten by mě roztrhl vejpůl, ještě že mám s sebou svůj M ocas. Tak se vysvlékám, pán mi nasazuje obojek a připíná na něj známku, je super mít na obojku známku od svého pána. Dál mi nasazuje harnesy, čumák, packy a všechno to zamyká. Bere foťák, že udělá pár fotek. Když má hotovo, tak mu druhý pán začíná vysvětlovat a potom ukazovat, jak mi nasadit ocas. Já jsem už kompletní pes, na čtyřech. Druhý pes se taky začíná převlíkat.

Konečně jsme oba na čtyřech a můžeme se vzájemně očuchat, strašně se mi to líbí. Beru gumovou kost a pobízím ho do hry. Nenechává na sebe čekat a hned se přidává. Začíná se trochu povyšovat, asi mi chce ukázat, kdo je tady alfa pes. Sice se nerad podřizuju jiným psům, ale jako mladé štěně nemám nárok se s ním přít, proto jsem se chopil role beta psa, ale být betou takového super psa je čest. Sem tam spolu trochu poměřujeme síly, chci mu ukázat, že nejsem žádná nafintěná čivava a že mi v žilách koluje krev vlka, ale proti o hlavu většímu psovi nemám moc šancí. Najednou ho něco napadlo a odbíhá do vedlejšího pokoje, když se vrací, má frisbí. Hrajeme si s ním, přetahujeme se o něj, pobíháme sem tam od pána k pánovi a děláme psí kusy.

Jeho pán najednou vstává, vytahuje ze skřínky nějaký sáček, něco z něj sype do misky a jde s ní do obýváku. Tam ji pokládá na stůl a vrací se do kuchyně. Napadá mně „Super, ta miska je nehlídaná,“ a rozbíhám se za psem, který už k ní vyrazil. Dobíhám k ní a začnu ji očuchávat. „Mňam, to jsou křupky,“ říkám si. On si sundává z čumáku čenich a pustí se do křupek. Snažím se ho taky sundat, ale nejde mi to, nemám v packách cit jako on. Otáčí se na mně a vidí, jak s tím zápasím, tak mi ho pomáhá sundat. Potom se packou natahuje na skříňku, kde jsou klíče, které stahuje dolů. A díky své šikovnosti si s nimi odemyká a sundává packy a potom i čumák. Vstává a po dvou odbíhá. Jeho pán se vrací a strašně se diví, jak to, že není na čtyřech a zamčený. Netrvá dlouho a do obýváku přichází i můj pán s kávou a sedá si na gauč. Chvíli ho pozoruju, a potom se za ním rozbíhám, sedám si vedle něj na gauč a nechávám se hladit.

Druhý pes se ptá, co budeme dělat teď a jeho pán navrhl mumii. Tak si stoupám na dvě, pes vyndal ze skříně strečku a podává ji svému pánovi, který mně začíná omotávat strečkou. Omotává mně od krku dolů na několik vrstev. Ještě bere černou fólii a omotává mi ji přes oči, abych nic neviděl. Potom vystřihuje ve strečce díry na bradavky a pero. Omotává kolem mně nějaké popruhy, kterými mně pokládá na zem. Ležím svázaný na zemi, nic nevidím a najednou slyším, jak ke mně přichází pes. „Něco donesl, ale co to může být,“ pomyslel jsem si. Vtom slyším, jak něco začalo bzučet, hned zbystřím a přemýšlím, co to může být. Najednou cítím, jak mi po bradavce přejede elektrický proud, což není příjemné a trochu to bolí. Potom mi přejíždí po noze, což akorát šimrá. Dál pokračuje na koule, kde to bolí víc, ale občas se dotkne kovového CBčka, které to zkratuje. Takhle to probíhá dál, sem tam přidává nějaký kolíček a mně to připadá jako věčnost.

Najednou přestává a zvedají mně, vystřihávají mi ve fólii vzadu díru a protahují jí ocásek. Začínám s ním vrtět, ale mám docela problém stát v prostoru, když mám nohy svázané k sobě, tak mně opírají o stěnu. Slyším otevřít šuplík a nějaké hrabání a jenom čekám, co to bude tentokrát. V tom cítím, jak mi něco mačká bradavky - jsou to skřipce. Bolí mně to, proto začínám kňučet, ale on se jen zasměje a po chvíli s nimi škubne. To bolí mnohem víc, proto hodně zakňučím, tohle se opakuje několikrát. Když už to dělá asi počtvrté, tak mi je nechává delší dobu. Mezitím mi začíná mačkat koule, to opravdu hodně bolí a já kňučím a kroutím se. Konečně skončil s koulema a nějakou dobu se nic nedělo. Když v tom jsem přes černou fólii uviděl záblesky foťáku, dělají si fotky na památku. Přichází zpátky ke mně a cítím, jak se napínají skřipce na bradavkách, tahá za ně a není to vůbec příjemné. Strhává mi je z bradavek a je to mnohem bolestivější než předtím.

Už mi připadá, že jsem svázaný věčnost. Naštěstí se rozhodli, že mně už rozvážou a já se raduju. Čekám, co bude, když v tom mi pes začal sundávat fólii z hlavy. Poté, co je pryč, se pouští do rozstříhávání fólie na těle. Za chvilku je dole, jsem sice celý zpocený, ale konečně volný. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak bere karabinu a připíná mi s ní za zády packy k sobě.

Konečně si aspoň můžu sednout na gauč a všichni si sedají kolem mně. Můj pán je na pravé straně a pes se svým pánem na levé. Můj pán mně hladí, druhý pán mi mačká koule a hraje si s mým perem v CBčku, které je opět tvrdé. Už mě hladí všichni a všude, po péru, koulích, stehnech, bocích a břichu. Je mi to strašně příjemné a jsem z toho strašně nadržený, nehonil jsem už 3 týdny a vzrušením se začínám chvět. Pořád dokola mně hladí a já se celý doslova třepu, je to strašně příjemné a vzrušující. Pes se jenom směje a jeho pán ostatní upozorňuje, aby si dávali pozor, ať se neudělám. Jsem z toho v transu, a i když se mi už chce spát, nemám vůbec ponětí o čase, netuším, jak to trvá dlouho. Pes se najednou ptá, kolik že je vlastně hodin a pán mu odpovídá, že je něco po jedné, nevím přesně, špatně jsem mu rozuměl, a dodává, že už půjdeme spát.

Přestali s hlazením a pán mi sundává karabinu, kterou mám spojené packy a já se můžu konečně protáhnout. Jsem už hodně unavený a chtěl bych už spát. Pes nám začal rozkládat gauč, já jsem si na něj lehl, pán se přidal a lehl si k nám i pes. Ale jeho pán si ho zavolal k sobě do postele. Já i můj pán pomalu usínáme, ale mě po chvíli začíná tlačit CBčko. V noci se s ním nedá spát, nikdy jsem s ním nevydržel celou noc, a proto sem si ho na noc sundával. Sahám packou na pána a prosím ho, aby mi CBčko sundal, ale on nechápe, co po něm chci, ale brzo to pochopil a zvedá se pro klíče. Konečně je našel a sundává mi ho. Stojí mi jako stožár, ale je to mnohem pohodlnější. Na oplátku chci pánovi vykouřit, tak mu zajíždím čumákem pod peřinu. Rychle pochopil můj záměr a souhlasil. Poslušně pána kouřím a on se mi udělal do tlamy, je na něm vidět, že se mu to líbilo a proto mně chválí.

Už jsem opravdu vyčerpaný za dnešek, takže si vedle něj pohodlně lehám a stáčím se do klubíčka. Přemýšlím, co se dnes všechno událo, a je to neuvěřitelné, bylo to strašně super. Jen mohlo být více psího hraní a méně mučení. Trochu se ještě posunu blíž k pánovi a spokojeně usínám po jeho boku.