Cvakla klika. Ona ještě spala, když Páníček potichu odemykal klec, ve které Lucky spala. Sundal z klece zámeček a otevřel klec. Chvíli se na Lucky jen díval, po té ji zlehka pohladil po čumáčku. Druhou rukou jí připnul vodítko k obojku. Procitla, protáhla se. „Sedni, Lucky, už je ráno“. Rozespale se Lucky zvedla a sedla si. Páníček opět pohladil její čumáček. „Oči necháme zakryté, Lucky. Chci, aby ses naučila vnímat můj a Slečny hlas“. Lucky kývne na srozuměnou. „Máš hlad? Žízeň?“ Lucky nemusí ani kývnout hlavou, její kručící bříško odpoví za ni. „Tak vylez, mazlíku – dáme snídani a vodu do misky“. Lucky trochu nemotorně vyleze. Páníček cukne vodítkem „K noze, Lucky“. Poslechne. Způsobně si klekne u Páníčkovy nohy, přitulí se a čeká. Ucítí pohyb a následuje ho. Nic nevidí a tak se musí opravdu spolehnout na povely a vedení vodítka. Před schody zastaví. Bojí se. „No tak, Lucky, nic se neděje, jsem tu, nedovolím, aby sis ublížila.“ Opatrně se tedy snaží slézt po schodech dolů.

Povedlo se. Jsou dole a míří do obývajícího pokoje. „Ale dobré ráno, chlupáčku“ – slyší hlas Slečny. „Vyspinkala ses dobře? Jistě máš hlad, že?“ a k čumáčku Lucky dává mističku s lupínky a mlékem. „A nehltej, Lucky“ – řekne Slečna s úsměvem. Podrbe Lucky za uchem a Páníček ji odepne vodítko. „Drahá, Lucky bude mít pásku na očích, aby se naučila vnímat jen náš hlas a nerozptylovala se okolím Pro začátek.“ – s těmito slovy políbí Páníček Slečnu. Oba se usadí na gauč a pozorují, jak se Lucky „pere“ se snídaní. Je to trošku neobratná a tak malinko bryndá okolo. „Roztomilá, že?“ – pronese Slečna. „Ano, velmi. Jsem rád, že ji máme.“ Bude z ní skvělé štěňátko. Má potenciál, být poslušnou fenkou. Jen to chce opravdu řád a jasná pravidla“. Pohladí Páníček Slečnu. „Jistě Drahý, to máte pravdu a i j jsem velmi ráda, že je naše“ – odpoví Slečna.

Štěně dojedlo, vylízalo mističku. „Ke mně, Lucky“ – uslyší. Jde za hlasem. Sedne si ke gauči a čeká, co bude dál. „V noci jsi měla divoké sny, Lucky, až jsme se báli, že si ublížíš, jak jsi kopala do klece“ – poví hlas. „Dej pac!“ – zavelí. Štěně rychle dává pac na klín. „Šikovná“ – ruka podrbe za uchem. Lucky se k ní přivine a užívá si dotek. Vše je pro ni tak intenzivní. Její kebulka to ani nestačí zpracovávat. „Chlupáčku, půjdeme se projít, ano? Trochu si zablbnout ve sněhu, co říkáš? Jen, nechceme, abys nám nastydla, tak Tě na ven oblečeme.“ – praví Slečna. Lucky souhlasně štěkne a div se nehrne ke dveřím „Lucky! Zůstaň“ – zavelí rázně Páníček „Vydrž, až Slečna přinese něco, co Ti dáme na ven“.

S Lucky šijí všichni čerti, těší se ven, ale musí zůstat u nohy a čekat.

Slečna přinesla teplé oblečení, pomohla Lucky se obléknout. Páníček připnul Lucky vodítko. Lucky se radostí vrtí a tahá na vodítku ke dveřím. „Lucky! K noze, netahat“ cukne vodítkem tak, že se obojek „zakousne“ do krku. Slečna otevře dveře. Páníček s Lucky vyjde ven. „Sedni! Sundám Ti pásku, jen teď, co budeš venku, aby ses nezranila, až budeš lítat ve sněhu“ – ruka Páníčka stáhne pásku z očí. Lucky se rozkoukává a mžourá. Když si oči konečně přivyknou světla, vidí, že Páníček drží v ruce balonek. „Chtěla bys míček, Lucky?“ – pobaveně mává míčkem před jejím čumáčkem. Štěně skáče Páníčka, snaží se ulovit míček. Marně „Lucky, no tak, dost, sedni a čekej“ – vztyčí přísně prst.

Napřáhne se a hodí míček na zahradu. Lucky vystartuje jak závodní chrt při lovu zajíce „Lucky! Stůj! Ke mně!“ – křikne velmi důrazně, až se Lucky opravdu zastaví a rozhlíží se, co se děje. „K noze!“ zní smířlivěji Lucky se vrací, pomalu a provinile, cítí, že je zle. Poslušně sedne před Páníčka a klopí čumáček k zemi. „Hodná, Lucky, ale příště budeš čekat, až Tě vyzvu pro aport, ano?“ – podrbe ji za ouškem a dá pamlsek. „Tak k noze, šup!“ – plácne se do nohy, aby ukázal kam si má Lucky sednout. Lucky tak učiní, ale po očku sleduje, zda je míček stále na stejném místě. „Lucky? Víš, kde je míček? Chceš ho? Ano? Tak pozor! Lucky! – Lucky už se celá netrpělivě vrtí – „Lucky, seď v klidu, nebo žádný míček nebude“. Ona se zklidní, ale dá jí to přemáhání …. „Pozoor! ….. ukaže prstem směrem k míčku „Aport“. Lucky vystřelí téměř nadzvukovou rychlostí a cestou bourá skoro vše, co jí stojí v cestě. Konečně má míček. Bere jej do tlamičky a přežvykuje ho. Lehá si na zem a okusuje ho. „No tak, Lucky, přines.“ Lucky ovšem dělá, že neslyší. „Lucky! Ke mně!“ – zazní rázně. Lucky sice zbystří, ale i nadále se věnuje míčku. „Chlupáčku!“ – zní Slečny hlas na oko zlobící se. „Tys neslyšela Páníčka? Ale honem! K noze, přines míček!“ – vábí Lucky její hlas. Lucky neodolá, bere míček a pádí k Páníčkovi a Slečně.

Vrtí radostně celým tělem, v tlamičce míček. Oči ji září. Je šťastná, konečně se ji plní sen být štěňátkem, právoplatným lidským štěňátkem. „Pusť míček, Lucky“ – natahuje ruku Slečna. Lucky je trochu lumpík a tak hned neposlechne. „Lucky – pusť!“ – zopakuje Páníček. To už Lucky poslechne, ale pustí míček na zem. „Bude s Tebou práce, štěňátko, ale to zvládneme“ sehne se Páníček pro míček. Lucky toho využije a olízne jeho tvář. Páníček se usměje, podrbe štěně na kebulce. Podá míček Slečně. Štěně opět vrtí celým tělem, hypnotizuje míček. „Chtěla bys ještě míček, chlupáčku?“ – usměje se Slečna, pohazující si míček v ruce. „Wroof, wroof“ – nedočkavě zaštěká Lucky. „Ty krásně štěkáš, štěňátko.“ pochvaluji si oba. „Tak ještě jednou hodím míček a půjdeme do tepla ke krbu, ano?“ – napřáhne ruku k hodu, ale než zahodí míček, Páníček zavelí „K noze!“. Štěně, ač nerado, poslechne. Páníček lehce chytí Lucky za obojek. Jejich pohledy se Slečnou se potkají. Slečna zahodí míček na zahradu. Lucky sebou sice cukne, ale uvědomí si, že nesmí. „Správně, tak je hodná holka, vidíš, že to chápeš, ještě to dopilujeme, ale pro začátek to je velký pokrok“ – pochválí Páníček, dávající pamlsek. „Lucky“ – ukáže prstem k míčku. „Aport a přines“ – pustí obojek. Štěňátko vyběhne co mu tlapky a sníh dovolí. Rychle bere míček do tlamičky, vrací se k dvojici. Stále drží míček, čekající na povel. „Velmi správně, chlupáčku“. Páníček natáhne ruku k tlamičce, aby si vzal míček „Pusť, Lucky“. Lucky pustí míček a oblízne Páníčkovi ruku. „Tak šup, do tepla“ – otevře Slečna dveře. Páníček vejde jako první, pak Slečna a nakonec zavolá na Lucky „Ke mně.“. Štěně vejde dovnitř, sedne si před Páníčka. Páníček se k Lucky sehne, podívá se ji do očí „Jsi velmi šikovná, Lucky, jsme na Tebe oba hrdí“ – řekne mírným, láskyplným tónem. Bere pásku na oči. „Teď Ti vrátím pásku na oči, aby sis mohla i odpočinout, musíš být unavená.“ Ukáže na místo u krbu „Místo! ještě Ti sundáme to mokré oblečení“ – kývne na Slečnu, aby mu pomohla sundat s Lucky promočené věci. Když se jim to podaří, štěně se stočí na pelíšek u krbu, Páníček mu nasadí pásku na oči a pohladí po celém nahém těle. „Jen si odpočiň, Lucky“. Při těchto slovech Lucky usíná.