Pup-play a dog-training není jen velká zábava, ale i dost starostí. Cvičitel i sám pes by měli dbát na to, aby vše neskončilo nešťastně. Na co byste si měli dát při hraní na psa pozor? ...

Pán přišel domů z práce. Přestal jsem s domácími pracemi před týdnem, protože jsem nedokázal vzít koště a vysavač do tlapek. Pán tomu rozuměl a nebyl vůbec naštvaný. Říkal, že se věci vyvíjí dobře a že jsem hodný pes, když jsem mu řekl, že už nemůžu doma dělat. Bylo příjemné být tak vychvalovaný. Vždycky jsem rád, když potěším Pána. ...

Pán mi řekl, abych další den sbalil všechny své věci a přestěhoval je k němu do domu. Tu noc mě vysvlékl z mé psí kůže a já celou dobu kňučel jako štěně. Pán mi říkal, že budu v pořádku a že brzo to nebudu muset podstupovat každou noc. Pak mě podrbal za ušima a řekl mi, abych ho poslouchal. ...

Doktor Hathers se mě zeptal, zda může přijít další večer ke mně do bytu. Souhlasil jsem a odešel domů. Byl jsem unavený a šel rovnou spát. Bylo pozdě a byla to dlouhá noc. Pán mi řekl, že kvůli němu nemusím uklízet v bytě, ale já chtěl. ...

Domů jsem dorazil ještě v údivu. Vstoupil jsem do bytu, zamkl za sebou, odhodil batoh a oblečení na gauč a klekl na všechny čtyři. Bez otálení jsem se převrátil na záda, chytil svojí stále stojící kládu a začal masturbovat. Cítil jsem, jak se mi obojek tiskne na krk, známky cinkaly s každým záchvěvem těla a netrvalo dlouho, stříkal jsem. Zaklonil jsem hlavu a tiše pro sebe zavyl, jak mě pokrývala jedna dávka za druhou, dokud vše nezklidnilo. Spustil jsem...

Nevím, co mě to napadlo, vážně. Byl jsem už dlouhou dobu tajně psím klukem. Mám hodně psích hraček, které jsem používal ve svém bytě, ale nic moc vážného v tom nebylo. Udělal jsem si kostým, který jsem dával dohromady opravdu dlouho. Černý spandexový oblek, chlupaté uši a ocas. Rád fantazíruju, že jsem černý Labrador, vlastněný skutečným Pánem, žijící jako jeho pes. Ale nenašel jsem skutečného Pána, tak jsem žij jen ve svých fantaziích. ...

„Co je?“ zařvu na dědka. „Máš nějakej problém?“ ...

Pršelo čím dál tím víc a stejně musel jít dál. Petr popobíhal od stromu ke stromu, ale žádný ho nedokázal ochránit před nekonečnou průtrží studených kapek. Dal se do běhu, už ani ne ve snaze něco najít, ale jen se zahřát. ...

Jedeme už skoro dvě hodiny a hlavou se mi honí zážitky dnešního odpoledne. ...

Už na něj čekám… ...