Povídka je inspirována mými skutečnými zážitky, i když jsou zkušenosti sloučeny z tří oddělených lekcí a upraveny pro větší čtivost. Stále je ale text jasnou zpovědí, jak jsem se k dog-trainingu vlastně dostal - přes výprasky. Hezké počtení! ...

Paní se vrátila z koupelny v dlouhém bavlněném tričku, s vlhkými konečky vlasů a vonící sprchovým mýdlem. Zasedla ke stolu a nechala se od fenky obsloužit. Za odměnu jí pak postavila na zem talíř se zbytky. A zatímco hladová fenka rychle jedla, sehnula se a uvedla hračku v jejím klíně opět do chodu… ...

Její poslední vztah skončil, když odešla do Prahy na vysokou školu. Byl to takový vztah… no, divný se jí začal zdát, až když pominul. Rozhodla se, že na něj raději zapomene a vrhne se do nové života nezatížená minulostí. ...

Došel jsem do týpí, sedl si ke krbu na kožešinu a rozdělal oheň. Žár postupně narůstal a pohlcoval každý kousek dřeva. Nenadálý poryv studeného větru zdusal drobný plamen v zárodku a rozvířil prach uvnitř obydlí, úlekem jsem se otočil a co jsem nepozoroval. Seděl tam on. Starý vlk, kterého jsem celou dobu hledal. ...

Dovečeřel jsem, spláchnul dobrý pokrm hutnou medovinou a ulehl na lůžko. Zavrtal jsem se až po čumáček do hřejivých kožešin, ještě chvíli pozoroval krb hemžící se malými šotky ve formě jiskřiček a pomalu usínal stočený do klubíčka. Okolní vítr společně s praskotem krbu hráli líbeznou ukolébavku noci. Jantarová záře skomírala a oheň dohasínal. Sen střídal sen a neklidný spánek se mnou pohazoval jak s hadrovou panenkou. ...

Stalo se to jednou poměrně nečekaně v klubu. Svázal jsem jako obvykle pár kluků a nevěděl, co dál dělat. Měl jsem trochu submisivní náladu, ale nevěděl, jak ji ukojit. Tu přišel jeden z těch kluků, co jsem svazoval. Představil se předtím jako Adam. ...

V dálce jsem zaslechl vytí vlků. Vzhlédl jsem k horizontu a zahleděl se na mohutně se tyčící masivy hor. Hledal jsem je pohledem, mé bratry a sestry. Úpěnlivé volání o pomoc se stupňovalo a já se rozhodl jednat. Neváhal jsem a dal se tím směrem na útěk, co nejrychleji to jen bylo možné. Postupně se vzdaluji v závějích sněhu a mizím v dáli. ...

Spal jsem neklidným spánkem a okolní bouře o sobě dávala patřičně najevo. Poryvy větru s hustou chumelenicí se opíraly do protějších skalních masivů, což mělo za následek postupné zavátí vstupní chodby jeskyně jemným prašanem. Připozdívalo se a uvnitř jeskyně byla zima a tma. Okolní vlhkost byla doprovázena ztuchlým puchem čehosi chcíplého uvnitř a evokovalo to ve mně místo dlouho opuštěné kobky. ...

Ležím, jak na oblaku z pírek a nechávám se ukolébávat slastnou melodií praskajícího krbu. Blíží se půlnoc a mé vědomí se již ztratilo v černočerné tmě okolního lesa. Jsem sám. Roubené stavení již nikoho nečeká, a proto je slyšet jen meluzína pohrávající si s komínem, kterou melodicky zaměňuje za flétnu zimní noci. ...

V kleci. Tak přesně tak si připadám už řadu let. Není to tím, že mám rád puppy play, ale částečně to s tím souvisí. Psí duše je ve mně schovaná delší dobu, ale teprve před 3 lety jsem ji pustil z okovů do mé mysli. V tu stejnou dobu nastal i první problém, konflikt s mým lidským já, které to bralo jako své výsostné území. ...